Smedný mnich

Smedný mnich

Teda to ráno zase bylo.
Večer poslední Metro, samý bezdomovec.
Oslava narozenin, ono se ostatně vždy najde nějaký důvod jak trošku zakalit.
Jízdenka za 26 káblí se mi zdá strašně drahá, jedu na černo.
Myslím, že tak v tuto hodinu jezdí většina.
„Aleš má narozeniny, my máme přání jediný“ , zpíváme.
Panáky se objednávají průběžně.
Na zapití si objednávám limonádu a jsem předmětem posměchu.
Ráno musím do háku, snažím se stihnout poslední metro v němž záhy usínám.
Obvolávám kamarádku, zda by nechtěla.
Nechce a vypíná telefon.
Bloumám ulicí a jdu domu.
Bundu na balkón, kalhoty do předsíně, ponožky do vany a tričko do koše.
Zuby vyčistit a spát.
Pak se sebe ptát zda to mám zapotřebí.
Zapotřebí to nemám páč se na to těším.
To ne na ty rána, jen ty večery.
To když u kytar křičely.

A U Blekotů to i bylo, jistě v krvi něco zbylo.

Víš ty kolik krásy včera Ti to přidalo?

A dnes hotovo