Chleba se sýrem mi nechutná
Chleba se sýrem mi nechutná
„Mamí, ještě je noc, taťka v kuchyni rozsvítil,“ usmívá se Anetka a peřinu si přetáhne přes hlavu . „Malinko se ohřeju a pak vstanu,“ ozve se zahuhlání a peřina se zavlní.
„Snídani máš na stole, těšila ses přece na kakao. A taťka ti připravil chleba se sýrem, ten máš ráda. Natálka už na tebe ve školce čeká. Nachystala jsem ti tričko s pejskem. Zapletu ti copánky.“
„Chleba se sýrem mi nechutná.“
„Chutná. Vždycky ti chutnal. Pojď, nasnídáme se spolu.“ Kakao pomalu stydne a hodiny letí jako splašené. „Ať nepřijdeme do školky pozdě, nechceš dostat černý puntík, že ne?“
„Nechutná. Tak ať taťka zhasne a začne den.“
Protočím oči tak, aby mě dcera neviděla. „Jeníček ti chleba sní.“ Syn stojí u stolu, natahuje ručky a volá „Ňami!“.
„Néééé! Ten chleba je můj, je to moje nejoblíbenější snídaně, je můůůůůůůůůůůůůůůj!!!!“.
Je to vydírání, říkám si, je, ale zabralo. Jdu přebalit Jeníka, spokojená, že všechno stihneme.
„Mamí, mě bolí bříško.“ Anetka sedí na posteli, hlavu má nakloněnou ke straně a tmavé oči smutné jako kokršpaněl.
„Nechce ten chleba se sýrem“, houkne manžel z koupelny. „Ale já ho dojídat nebudu.“
Rtuť teploměru vyšplhala na 38 a Anetka nabídla sýr bráškovi. Manžel už zatelefonoval do školky, aby dceru omluvil, ze žlutého hrnečku s chundelatou ovečkou voní heřmánek, Jeník sedí tatínkovi na klíně a společně snídají Anetky chleba se sýrem. Asi toho dnes moc udělat nestihnu. Otevírám pohádkovou knížku. „Bylo nebylo…“. Čteme si skoro celé dopoledne, Anetka popíjí odvar z heřmánku a chroupe piškoty.
Nemocná Anetka nebyla, ten den odpoledne se jí vyklubal první „školní“ zub, veliká událost. A bylo po teplotě.
"Mamí, dáš mi k svačině chleba se sýrem a kakao? A bolí mě brada." Začal se kinklat další mléčný zub...
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Milá a opravdu ze života. Máš-li ráda povídky ze života, přečti si nějakou mou. V závěru roku 2010 mi vyšly povídky knižně. Kdybys náhodou měla o knihu zájem, prodávám za 290,- Kč včetně poštovného. Stačí se ozvat do vzkazů a ráda v případě zájmu sdělím podrobnosti. Hezký večer.
12.02.2011 19:37:00 | Aliwien
Jéžiši Péťo,to je nádherná povídka,že se z (jako) nechuti vyklube zoubek,to bych nečekala:)).Moc,moc pěkně napsané,máš duhový puntík pro Anetku a pro Tebe St:)) a co Jeníček?Posílám mu perníček:)
02.09.2010 15:57:00 | CULIKATÁ
Wau...tohle má strašně líbezné kouzlo!!!Jsi super básnířka,fakt,že jo!Jsem Tebou mile potěšen:o)
12.05.2010 00:16:00 | Patrik Mališ
Tolik nádherných chvilek zažíváme s našimi dětmi a pak jakoby život mávl kouzekným proutkem a frnk zůstanou jen vzpomínky . Krásnějsi to napsala a mě při jejím čtení jen napadá škoda že jsem tehdy když děti byly malé neměla čas alespon něco by zůstalo z nejkrásnějšího období mého života.
20.04.2010 13:43:00 | Nút
to je úžasný. já ty historky od tebe mám hrozně ráda. vždycky mě příběh o roztomilých rozmarech malého dítěte nesmírně potěší. přestože jsem ještě dost mladá, už mi to zřejmě dlouho schází. taky jsem určitě byla náročná->mamka říkala, že do čtyř let za dva. ale to asi většina živějších dětí. vždy jakmile budeš chtít, rozhodně piš->já si to ráda přečtu... :O)
ST
11.01.2010 18:29:00 | tvoje líčko. ale můj ďolíček
Moc pěkný - při čtení jsem omládla o takových pětadvacet... Díky! ;-))
02.01.2010 16:38:00 | TetaKazi
A jsem tak o 15 let zpátky a moc nevidím na klávesnici .. děkuji Ti :-))
04.12.2009 22:16:00 | jita.1965