Kája s Lucií

Teplo radiátoru pivo ve sklenici hudba z reproduktoru. Venku tma a hvězdy ve výši. Zima co ještě nenabrala sil. V hlavě trošičku zmatek z myšlenek co asi dělá ta ona. Dech bramborové natě. Oheň krbu. Kdo všude tu pobývá a kdo zbývá co teprve mně. Tráva je stále ještě zelená. A voda čirá. Je láska? Je mámení? Kdy dá znamení? Dřevo co voní, hoří, ovoce dává. Když odhořívá nad ním v komíně ryba, sýr a vepřové se udí. Se nelituj když víš, že výš Tě to čeká. Zpívá zázračně a ve mně je jakási rezonance. Jak já ji rozumím a to to neumím. Láká mne číst a chtěl bych jako kočka příst. Vzpomínám na ty co mám i na ty co znám. A jaký rozdíl v tom, ten patrný. Nebuď tak opatrný. Které tělo je pro tebe hezké, teplé přijmoucí? A vonící. Co když to odchází a hodně to schází. Co když to není a nebude? Je mi smutno i veselo. Dávám i beru a co víc? Jsem snad Jánošík. Jsou hvězdy ve dne snad. Těch mnoho příběhů je ve běhu. Zklidni mysl a buď chvíli sysl.
A nebo Kája s Lucií.