Můj "problém"

„Heeeej buzerantiiii! Jaké byly prazky, co?“ Vpadne do třídy spolužák, jako spasitel. Kdyby moje třída byla ostnatý drát, což tak trochu je, tak on by byl ten nejpichlavější. Je to pitomec. Roman nabíječ. Při myšlenkách na školu se mi vybaví jeho vtíravý smích, věčné vychloubání s kým spal, okořeněné hrubými nadávkami. Na Facebooku existuje skupina: Pičo není nadávka, ale oslovení. Roman v té skupině určitě nechybí. Jeho poznámky o tom, že jsem protivná jen proto, že nemám někoho na sex mi “zpříjemňovaly“ celý loňský školní rok. Byly dny kdy jsem byla na pokraji psychického zhroucení jen proto, že si jedna z mých rádoby kamarádek pustila pusu na špacír a vyzvonila celému širému okolí, že jsem ještě panna. Světe, boř se. Z celé třídy to asi mě vadí nejméně.
Krk se mi úzkostně stáhne a na tváři se rozprostře nervózní úsměv. V hlavě se mi promítl celý loňský rok plný psychického zdeptání. Kolikrát jsem sama sobě nadávala, že si ty kecy tak připouštím, ale když do vás hučí patnáct lidí, pět dní v týdnu, deset měsíců, začne se vám pod kůži vtírat myšlenka, že něco není dobře.
„Skvělí.“ Vyhrkla jsem a pokusila se nasadit zamilovaný výraz.
„A jeee tady měl někdo sex.“ Zatleskal a posadil se k moji lavici. „Tak povídej, kdo tě přefikul.“ Romane, ty jsi tak nechutný prase. Kroutí se mi žaludek, už jen z pohledu na něj.
„Ale byla jsem na jednom fesťáku jako organizátorka a seznámila se tam s jedním klukem.“ Špitala jsem a do tváří se mi hrnula krev. Všichni okolo obdivně zabručeli. Asi si mysleli, že se mi zapalujou lejtka jen při pomyšlení na něj, ale tak to nebylo. Červenala jsem se studem, jak prachsprostě lžu.
„No pěkně děláš, pokračuj.“ V duchu jsem křičela, ať to neříká. Ať mě nenutí dál mluvit o tom, co jsem si vysnila a co tak bolí pouštět na povrch.
„No kytarista a zpěvák jedné malé kapelky. Pozval mě po koncertu na pivo, Povídali jsme si a pak…“
„Tě odpanil.“ Skočil mi do řeči Roman a za mohutného smíchu si tlesknul se svým patolízalem. Prase!
„Tak to není….
Když mě doprovodil k tělocvičně, kde jsme jako organizátoři přespávali, dostala jsem od něj jen nevinný polibek na dobrou noc. V dálce zahřmělo a já se otřepala už jen při myšlence, že on bude muset spát se svými dvěma spoluhráči z kapely v jedné malé rozvrzané dodávce. On se jen smál a já obdivovala, jak ty temné oči dokážou vesele jiskřit. Když jsem ho viděla na podiu, vypadal skoro povýšeně, jako nějaká hvězda, ale ve skutečnosti to byl jen normální kluk v proklatě úzkých kalhotách a converskách. Je vtipné, že ty boty mě upoutaly jako první, protože lepší boty neznám. Sdíleli jsme stejný názor. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tím maníkem vřeštícím na podiu budu procházet pod hvězdami, sluncem sežehlou, šustící trávou a debatovat na témata všeho druhu. Mluvili jsme naprosto bez zábran, jako kdyby, jsme se znali léta. Byl o tři roky starší než já a když jsem se mu svěřila se svým problémem ve škole, naprosto otevřeně, řekl, že je to hezké a nemám se za co stydět. Dvacetiletá panna je v dnešní době jako jednorožec.
„Dobrou noc cvrčku.“ Popřál mi s úsměvem a sklonil se, aby mě políbil. Jen lehce a téměř cudně. Cvrčku, snad proto, že on byl oproti mě tak vysoký, a nebo jen proto, že ho to zrovna napadlo. Byl tak nevyzpytatelný, ale tím příjemným způsobem.
Další den mě čekal a já si s ním začala připadat vyjímečná. Byl tak originální ve všem co dělal. Měl styl a holky po něm šilhaly, když mě večer při vystoupení jedné z kapel objal kolem ramen a líbnul do vlasů.
Když jsme se večer schovali před deštěm do skladu cvičícího nářadí chvěla jsem se při pomyšlení, že ten zlomový okamžik právě přichází. Svlékl si promočené tričko a s úlevným povzdechnutím se svalil na starou žíněnku. Je to přeci jenom sex, tak se tak netřepej. Nadávala jsem sama sobě.
Pozoroval mě s lehkým úsměvem a jeho černé oči přímo žhnuly z bledého obličeje. (nesnášel opalování stejně jako já) S nervozním úsměvem jsem si stáhla tričko a posadila se vedle něj jen v podprsence, který nestačila nasáknout letním deštěm jako tričko.
„Jsi unavená?“ Odhrnul mi z tváře mokrý pramen vlasů.
„Nejsem“ Špitla jsem potichu. Vyděšená, vzrušená, odhodlaná…cokoliv, jen ne unavená.
„A zima ti není? Hrozně se třeseš.“ Začal mi třít paže a z konečků jeho černých vlasů mu odkapávala voda přímo na mě. Bylo to jako moknout znova. Natáhla jsem krk a přitiskla rty na jeho. Ztuhnul a lehce vzal moji tvář do dlaní. Srdce mi bušilo omračující rychlostí, že jsem měla chvíli strach, že zkolabuju. Naléhavě jsem se k němu tiskla a on mi to oplácel stejně, až do chvíle, když jsem rukou sjela k zapínání riflí.
„Počkej.“ Zašeptal a snažil se uklidnit zrychlený dech.
„Na co?“ Zvedla jsem nechápavě obočí. Je to přece jen sex.
„Tohle přece nejde. Poznali jsme se teprve včera a ty bys ses měla poprvé milovat s někým, koho znáš déle…s někým koho miluješ.“ Tahle diskuze mu nejspíš byla nepříjemná a trapná a já si v tu chvíli taky připadala neuvěřitelně trapně.
„Vždyť je to jenom sex.“ Vyhrkla jsem plačtivě a mrkala, aby mi tak neslzely oči. „je to určitě hrozně přeceňované. O nic nejde.“
„Není to “jenom“ sex. To ti napovídali ti pitomci. Věř mi, že bys toho litovala.“
Asi každá normální holka by asi byla po tomhle rozhovoru celá rozněžnělá, jak je ten kluk citlivý a něžný. Já se rozbrečela a on mě musel chlácholit. Tolik krásných věcí, které mi ten večer řekl, jsem neslyšela snad za celý život. Nelitovala jsem toho, že mě tehdy zarazil.

„Tak byl ten sex?“ Vytrhnul mě Roman z fantazírování.
„Nepřerušuj.“ Zavrčela jsem na něj. Nepřerušuj. Nerozbíjej mé sny.
„Vyspali jsme se spolu až po měsíci. Přijel za mnou s radostným očekáváním, protože jsme se dlouho neviděli. Ukázalo se totiž, že je z Plzně a já k naší smůle z Ostravy, což je lán světa.
Sex s ním byl krásný. Jinak to popsat nedokážu.

„Vy baby jste naivní pipky. Teď on tě opustí a ty budeš zas úplně v prdeli chápeš to?“ Vyskočil Roman rozčarovaný mou zamilovaností. On nic takového přece znát nemůže. Pro něj je holka jen na sex. Sex je něco co dělaj i zvířata a ty si u toho přece nepovídaj a žijou si spokojeně.
„To je tvůj názor.“ Vmetla jsem mu do obličeje a se zvoněním odkráčela na hodinu.

Škola skončila a já si to vykračovala domů. Jenže čím blíže jsem byla k domovu, tím hůř se mi šlo. Nohy jsem měla jako z olova a s každým dalším krokem to bylo horší a horší.
Odemkla jsem dveře prázdného bytu a smutně koukla k botníku, kde vedle mých conversek nestály druhé. V pokoji bylo ticho, nikdo si tam nepobrukoval melodii a nepotěšil mě úsměvem. A mě bylo jen na zvracení. Nelhala jsem jen jim, ale i sama sobě. Tolik jsem si to představovala a snila o tom, až jsem tomu skoro sama uvěřila.