Našla se peněženka

Našel jsem peněženku.
Takovou malou, červenou, ležela tam na zemi na nástupišti, kde jsem čekal na tramvaj. Bylo to zvláštní, že si jí nikdo nevšímal, tak jsem ji zvedl a otevřel ji, abych prozkoumal její obsah.
Narodila jsi se v roce 1989, máš modré oči a moc pěknou fotku na občance, ikdyž ty o ní určitě říkáš, že je strašná. Ikdyž je ta občanka už nějakou dobru prošlá, údaj "svobodná" určitě platí. Vedle je fotka psa, moc pěkného a nějakého kluka, který už tak moc pěkný není... a beztak je to tvůj brácha. A další fotka, to budou asi tvoji rodiče, mámě jako bys z oka vypadla.
Kreditní karta a lísteček s PINem - ách jo, co kdyby to našel nějaký parchant - a kartička do knihovny. A taky tam je ISIC, na kterém je ti o dva roky víc a máš na něm jiné jméno. Každý si za mlada obstarával alkohol jinak.
Pak je tam vysušený čtyřlístek, slevová kartička na vlak a lísteček s nápisem: "Speak the truth, even if your voice shakes". Do té malinké peněženky se toho teda vleze opravdu hodně.
Poukázka na kafe zdarma, malé srdíčko vystřižené z manžestrové látky a něco, co vypadá jako uschlá kontaktní čočka.
No a dál je tam na papírku něco, co je asi básnička ve francouzštině, ale bohužel jí moc nerozumím, protože jsem ve škole nedával pozor.
A zhruba dvacet korun.

Nikde v okolí jsi nestála, tak jsem dal peněženku do kapsy a odnesl si ji domů.
Doma jsem peněženku zabalil do nepříliš úhledného balíčku, zanesl na poštu a poslal na adresu z dokladů. Ještě předtím jsem však vystříhl svoji fotku ze staré šalinkarty, kde nevypadám až tak blbě a zasunul jsem ji nenápadně do peněženky.
Třeba se peněženka v tom poštovním systému neztratí a třeba ti ji doručí dřív, než si stihneš všechny ty kartičky zablokovat. A třeba si i všimneš té mojí fotky, na které stejně vypadám trochu jako vrah. A třeba se někdy ve městě potkáme a ty mě poznáš a já tebe poznám taky a tak se na sebe usmějem a třeba si zajdeme na kafe.
No a nebo nebo se už nikdy neuvidíme. Každopádně jsem tě moc rád poznal.