Na zdraví

Na zdraví. Neznal mezí a klopil je do sebe jednu za druhou. Z pulitrů těžil zlato a skleničky se oťukávaly dlouho do noci. Házely očkem po jeho zmuchlaném obličeji a tančily po stole. Tančil s nimi a tančil i se svými přáteli. Úsměvy, pohoda, radosti života a alkohol půl zdraví...nebo alespoň štěstí. Ve dveřích se zavěsil…Po cestě domů trhal z nebe hvězdy a klopýtajíc o chodník zpíval i tichému městu...
Bolela ho hlava. Včerejší noc se povedla, ale jeho tělo bylo náhle na dranc. V žaludku se mísily všechny ty dary a nedary přijímané v přátelských chvílích za polámaným barem a i přesto že měl hlad, pro nic si nedošel, protože jakmile se zvedl, oči mu zahalila bílá mlha a sebemenší pohyb ho vedl rovnou ke hrobu. Rozhodl se nevstávat, ale kousat do peřiny. Zalehl tedy zpátky do postele a zmrzačen sám sebou, snažil se co nejrychleji usnout. Aniž by něco tušil, měl předplacené jízdy na horskou dráhu a točil se s ním celý svět. Navrch toho všeho mu někdo přímo před uchem řval na lesy jako tur, přitom ložnice krom postele a skříně zela prázdnotou a slyšet bylo jen lehké sípavé vzdychání.
Spánek stále nepřicházel, ale v tom sebou škubl a na něco si vzpomněl. Za chvilku přece přijde z práce! A on tu leží jako mrtvola bez schopnosti sundat si alespoň ty špinavé kalhoty (které dělají viditelné otisky na novém čistém prostěradle). Jak ona si potrpí na čistotě! Co asi řekne tomu, až dostane facku rovnou přede dveřmi? Takový pach! A určitě po celém bytě! Ještě teď se tu vznáší cigaretový mrak a halí lustr do svých šedivých spárů. Chvíli přemýšlel i nad včerejším tahem. S vypětím všech sil se snažil zaostřit objektivem na nedávné události a vytvořit si tak výsledný obraz toho, co dělal. Paměť ovšem rezignovala a tak se opět schoulil do klubíčka a nevěděl co dál. Musí se vzchopit. Musí se dát do pořádku a vypucovat sebe i celý byt. Nemůže tu ležet jako malomocný, zakousnutý do postele čekajíc až se objeví ve dveřích zvědava na svého muže, který jí samozřejmě vynahradí minulý týden, kdy se po pár vypitých kouscích sekl nad fotbálkem a pak rozjel dvoudenní štaci s partičkou kamarádů po všech těch možných putykách a barech, co jenom existují, místo aby v klídku došel domů a spokojeně ulehl vedle své paní. Tohle už přeci dávno neplatí. Tohle už ne. Slíbil, že nebude pít. Už jen kvůli sobě a svému zdraví. Vždyť by mu z ledvin mohli klidně udělat kamenolom. A prázdná kapsa je to jediný, co mu vždycky zbylo. Ale ksakru, to je přece jedno. Teď je prostě zase na dranc a určitě skončí na oprátce…Co to jen udělal? Ach, proč zrovna teď.
S námahou se přetočil na pravý bok a zděšením vyjekl. Z haldy přikrývek a peřin se vynořila nožka a hnedle na to druhá. Byly hladce oholeny, což naznačovalo, že se pod peřinou skrývá ženské pohlaví. Naklonil se blíž, aby viděl do tváře neznámé osoby, ale vtom se dáma probudila a hlasitým zívnutím uvítala kalné ráno. Objala ho a stáhla k sobě. Vlepila mu pusu na tvář a zabrumlala pár slov, z nichž bylo rozumět pouze divoký a pračka. V tu ránu jakoby do něj blesk udeřil, vylétl z postele a začal se popadat za hlavu. Najednou zapomněl na všechny své bolesti, které mu dnešní ráno nadělilo a soustředil se pouze na včerejší noc a slova, která právě slyšel, a která mu dosti přitápěla pod kotlem. Rázným krokem přecházel po pokoji. Přemítal a proklínal, rozhazoval rukama a zoufale se díval na skříň, jakoby čekal podporu nebo nějaké vysvětlení či nápad na jakékoliv vyřešení této situace. Co to jenom udělal! A proč si to nepamatuje? S kým se to jenom doplazil domů? Nebo šel sám a až potom…? Proč má na sobě kalhoty když…? Sevřel se mu žaludek a břichem projela palčivá bolest. Teď ne!
Bylo pozdě. Vypumpoval všechny dary i nedary na studenou podlahu. Potřísnil i sebe včetně už dosti špinavých kalhot a propoceného trička. Pach stoupal vzhůru a mísil se s plujícími šedivými mráčky. To tu ještě scházelo. Potřeboval najít čistý hadr a tak se rozeběhl do vedlejší místnosti, ve které to však vypadalo jako po výbuchu. Špinavé a polité věci se válely všude kolem jako nějaké nášlapné miny smradu. Zdi byly vytapetované mastnými fleky a hnědý koberec nyní hrál všemi barvami. Pohovka převrácená, hromada nádobí na zničeném stole. Najít čistý a suchý hadr bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Všechno rozbité, poblité, umazané, po*rané. Začalo to tu pomalu a jistě plesnivět.
Přeskočil spocený pár ponožek a haldu odpadu dlouhými skoky, po nichž zavrávoral a málem spadl. Pohlédl do chodby. Z koupelny se valila voda a pračka nejspíš chrochtala celou noc. Hlavou mu projelo k čemu stroj, určený k praní špinavého prádla mohl asi tak předchozí noc vlastně sloužit. Oklepal se. Projel si rukama mastnou hlavu a v tichosti se dobelhal zpět na hlavní skládku. Oknem se už prokousávali sluneční paprsky a ozařovali celou místnost. Vzduchem létaly mouchy a hledaly něco na zub a on tam bezmocně a zoufale stál se svěšenou hlavou nad celou tou pasekou a kouřilo se mu z hlavy. Nepoznával svůj byt, nepoznával sebe…
Ladné kroky stoupaly schodištěm do čtvrtého patra. Z ložnice se ozývala škádlivá slůvka na jeho účet. Klapy klap. Hymna podpatků. Řinkot klíčů na prahu bytu. Teď ne, prosím, teď ne…