Tereza

Terezko…

Když jsme se poznaly. Vůbec jsme nevěděly, co nás čeká. Nevěděly jsme, že se z velkého přátelství stane cosi neidentifikovatelného. Nevěděly jsme, co zažijeme.

Vzpomínám na tebe každý den. Moje hlava je sice zaneprázdněná, ale vždycky si najde chvilku, aby i na tebe vzpomněla. Nejde zapomenout. Nejde zapomenout na naše nonstop párty na hřbitově a v Brně. Dokonce ani na přelézání plotu do vojenského prostoru a průchod přes stráže na cizí propustku. Nelze zapomenout na to, kdy jsem zjistila, že mám ráda dívky.

A ty jsi to zjistila také. Zvláštní pocit, když jsem se to dozvěděla. Hned mě napadlo, jaké by to bylo s tebou. Jestli by to byl stejný odvaz jako na našich pařbách nebo by to byla nuda. Zvědavost nešlo utlumit.

Sex s tebou byl úžasný, vášnivý… Plný chtíče. Kdo ví, co to ovlivnilo. Alkohol? Chvilková touha z tvé strany? Kdo ví, kdo ví…

Každopádně… Zase jsem nezvládla lásku. Chtěla jsem tě mít jen pro sebe. Nechtěla jsem, abys byla s někým jiným a dávala jsem to najevo hodně nevhodným způsobem. Za to se ti chci omluvit. Milovala jsem tě víc, než bylo třeba. Tehdy…

Tys byla můj démon ze všech nejvíc. Nejvíc si mě srazila na kolena. Roztrhala na kousky. Zbavila sebeúcty. Donutila k sebelítosti a pohrdání. Donutila si mě k sebemrskačství celý půl rok. Celý půl rok jsem se, za vřískotu andělů, nenáviděla. Prolévala slzy kvůli tobě. Nejvíc jsem se nesnášela za to, že jsem dopustila, aby se mezi námi něco stalo.

Šest měsíců bez jediného slova od tebe byla škola, kterou mi nikdo nikdy nedal. Ty lekce, cos mi uštědřila, jsou teď k nezaplacení. Tvoje „jak se máš“ mi chybělo asi ze všeho nejvíce.
Kolik žalostných veršů jsem napsala. A víš proč? Protože jsem věděla, že si je přečteš. Moje naivita se mi zřejmě vyplatila…

Z mého hlediska si nemůžeš uvědomovat ten den, kdy jsi mi opravdu napsala. Já si na něj vzpomínám. Seděla jsem doma a pila jsem Gambrinus. Byl to den, kdy jsem tě naprosto vypustila z hlavy a dokonce jsem se naučila jak bez tvojí přítomnosti žít. Bliklo mi icq.
Bylas to ty. Nevěřila jsem svým očím. Nedá se popsat to, jak se mé srdíčko znovu rozpadlo. Jak se znovu přehrálo úplně vše, co jsme zažily. Zase jsem brečela i když jsem si předtím slíbila, že kvůli tobě už nikdy nebudu.

Ale záleželo mi na tobě. A pořád záleží. Proto ti chci říct, Terezko. I když prostě nemůžeme být spolu. Pořád si pamatuji tu noc, kdy jsi byla v mé náručí rozpálená chtíčem a opojená slastí. Když tě pouliční světlo ozařovalo jako bohyni. Tehdy ses pro mě zrodila, víš?

Pořád jsi v mém srdci, jen už tě miluji míň, než je třeba…