Proč mě nikdo nemá rád?

Ležel jsem na podlaze, schoulenej kolem něčeho hladkýho, příjemnýho na dotyk, ale strašně studenýho. Už jsem nespal. Oči jsem měl ale pořád zavřený. Strašně moc jsem si přál, aby se ta věc ustrnula a začla vracet teplo, který jsem do ní investoval. Jenže odevšad na mě dotírala zima a ostrý světlo. Otevřel jsem oči...
Ležel jsem na podlaze a choulil jsem se k záchodový míse. Kdybych z ní dostal nějaký teplo, mohla to bejt velká láska. Aspoň do rána. Pak bych jí dal kopačky. Krátkodobý vztahy maj něco do sebe. Posadil jsem se. Vzpomínal jsem, co se dělo pár hodin dozadu. Už vím. Chlast. To bylo lehký. V noci jsem se šel vychcat a na hajzlu sebou seknul.
Seděl jsem na podlaze a začal se soustředit. Žádnou bolest jsem necejtil a chcát jsem nepotřeboval. Takže jsem tu noční akci do konce dotáhnul. Jen ta koncovka. Ještě že se sousedovi nechtělo. Měli jsme společnej hajzl. A oba jsme byli (v tý době, cha) divný. On víc. Vrátil jsem se do postele a snažil se zachránit zbytek noci. Než jsem znova usnul, vzpomněl jsem si na tu mísu. Zapadali jsme do sebe jako jangjing.
Nějakej čas jsem v tom dvojpokojáku bydlel sám. Byla to pohodička. Když jsem si ho honil, tak jsem nemusel zavírat dveře do pokoje. Svoboda, co vám mám povídat. Vydrželo mi to asi tři tejdny. Pak se nastěhoval soused. Bydleli jsme spolu asi měsíc a já ho ani jednou neviděl! A nebylo to jen proto, že jsem si přitom zase zavíral dveře.
Přišel z práce a zapadnul do pokoje. Jako já. Jenže já z něj vycházel. Nažrat se, ožrat se, vychcat se a tak. Ale on nežral, neožíral se, ani nechcal. Aspoň ne, když jsem byl ,,táta doma“. Jediný, co dělal bylo, že se sprchoval dlouho v noci. Ale každej máme něco. Tehdy jsem si říkal, že jsme teda oba divný, ale že by nám to spolu mohlo fungovat. Úchylky se přece nevylučujou. A já se pořád rád učím.
Jednou jsem se probudil uprostřed noci. Bylo mi divný, co mě vzbudilo, ale chcát jsem nepotřeboval. Sněhová královna mohla bejt v klidu. Pak jsem uslyšel sprchu. Ale ta mě už dávno nebudila, i když teď bylo (kouknul jsem se na budíka): 03:15. KURVAKOMMA!
Z koupely se začly ozejvat rány. Takový plácání a ,,Proč mě nikdo nemá rád?“
Co? Mlaskavý plácání a do toho jeho vzlykot: ,,Proč mě nikdo nemá rád?“ Ježíši, ten je divnej. Kam se na něj seru. Toho nikdy nedoženu. Možná si jen málo stěžuju! Hej, lidi, proč mě nikdo nemá rád?
Jenže teď nebyl čas na hádanky. Jestli se pořádně nevychrápu, tak toho Pracovníka měsíce nedostanu. Vyskočil jsem z postele a vyběhnul ke koupelně. Rozrazil jsem dveře a zařval do tý páry, který bylo všude plno: ,,Já ti řeknu, proč tě nikdo nemá rád, ty čuráku! Jsou 3 ráno a já chci....“ Pára se odplížila z koupelny, ale on zůstal. Tělo měl samou modřinu a z nosu mu tekla krev. Hrudník a břicho měl celý růžový od svý krve. Stál tam, rukama si zakrejval pinďoura a nechal na sebe dopadat vodu. Ježíši, ten kokot je už dávno v pekle, říkal jsem si.
Vycouval jsem z koupelny a zabouchnul za sebou dveře. Vrátil jsem se do postele. Sprcha ještě chvilku šla. Pak jí vypnul a šel do svýho pokoje.
Tohle je moc, říkal jsem si. Tohle je prostě moc. Proč se neodbourává humánně jako já? Chlast, cigára, stres v práci, nechráněnej sex, chlast. Takovejch cest do pekla, lemovanejch neopakovatelnejma panoramata a to lidský pako se samo mlátí. Proč se radši neožere a nenechá to na jinejch. Míň to bolí.
Usnul jsem? Neusnul? Nevím. V 6:41 odešel do práce. Vstal jsem a opatrně vešel do koupelny. Nebyl tam. Kurvakomma, už šílím, napadlo mě. Ale koupelna byla zase jak padlej sníh, žádná krev. Bílá uklidňuje.
Vlezl jsem pod sprchu a otočil kohoutkem a dělal všecko, jak jsem byl zvyklej. Všechno se zdálo bejt v pohodě. Jen na mým mejdle zbyly tři kapky krve. V 7:40 jsem vyrazil do práce.