Špatně?

Anotace: Občas mám pocit, že se proti mě spikl celý svět....Povídka psaná asi před čtvrt rokem, opět ve velkém návalu emocí.....

Neubráním se nejnovějšímu návalu lítosti, popadnu knížku a odejdu z místnosti. Netrvá dlouho, otevírám dveře pokojíčku a potmě dotápu k posteli. Sednu si, kolíbám se dopředu, dozadu, dopředu, dozadu a po chvilce složím hlavu do dlaní. Potlačím vzlyknutí,ale slzy zastavit neumím a snad an nechci. Proč musím tohle všechno zažívat?
Nemyslím si, že mou chmurnou náladu má na svědomí puberta. Ne, tohle rozhodně není pubertální haprování nálady. Tohle je oprávněný. Nebo snad ne? já si nejsem jistá už vůbec ničím.
Všechno dělám špatně,ale všechno. Vážně, dochází mi nápady jak si počínat,aby to bylo správné.
Všechno je špatně! Sedím u počítače? Sakra, co tam pořád vysedávám? a nesedím tam? To je špatně! Měla bych tam sedět a zkoušet si nové programy a pracovat s počítačem, musím to umět.....Jdu ven s přáteli a je to je špatně. Furt musím někde cárat! Zůstanu doma. To tu zase smrdím? No, pak se přeci nemůžu divit, že se mnou nikdo nebaví....Neučím se-a umím všechno? měla bych se jít učit nebo bude zle. A učím se- o, jistě zase se šprtám, taky neumím nic jiného....Mám nápad na budoucí povolání,ale je naprosto špatný. Tohle nezvládnu a tamto to mě neuživí. Ale co když ten nápad nemám? Měla bych si rychle,ale rychle něc vymyslet.
A to nemluvím o svém chování. Jsem až moc milá, s každým mám soucit, sem hrozně pritvná, pak mě má nějaký kluk chtít! Navíc ze mě bude anorektička, ovšem když si něco vezmu budu přeci tlustá. neměla bych se neustle cpát! kamarády mám nemožné, jsem nespolečenská,asi bych se měla jít zahrabat.
Tak vážně.co mám dělat,aby to bylo správně? Snaží se, bojuju, rvu se,ale je to málo, je to špatně. Nevím....
Teď? teď mi bude stačit když se v klidu vypláču a příště to možná bude správně. a nebo zase špatně. A třeba se nebude ptát nebudu brát ohled. Můj život a moje volby.