Vorvaní život

Při pohledu do zrcadla a vymačkávání pasty z tuby si uvědomila, že vypadá jak vyvržený vorvaň. Místo toho, aby si čile vyčistila zuby a šla se věnovat práci, strávila zbytečných pět minut před zrcadlem kontrolováním své problematické pleti. Pak vzala dávno prošlý krém a napatlala si jej na obličej. Šla dolů do kuchyně, kde se zachovala podle typicky filmového scénáře: otevřít ledničku, vzít mléko, vzít misku, nalít mléko do misky, otevřít nějaký šuplík s drahými sušenkami pro hosty, vzít si kukuřičné lupínky a nasypat je do misky s mlékem. Místo šťastného úsměvu (který by měla jako ženy v reklamách vyloudit v pomyšlení, jaký to krásný den ji čeká; den plný energie a radosti – jenom díky vydatné a zdravé snídani) na tváři vyloudila spíš škleb, který ji bolestivě sevřel kůži. Štiplavá bolest pronikala hluboko do pokožky a ona cítila, jak má celý obličej v ohni. Dospěchala k zrcadlu, kde spatřila téměř katastrofický scénář: vyvržený vorvaň s kečupem na tváři. Bohužel, kečup jde umýt, ale zarudlá popálená kůže jen těžko. Leda vygumovat v nějakém počítačovém programu, ale není přeci robot!
Převléct do tři roky sraženého trička, které se tváří jako sako. Rozjel se mu zip a jde obléci jenom přes hlavu. Umělá látka dře popálenou kůži, která díky tomu ještě více zrudne. Trošku make-upu to snad spraví.
Vorvani jsou úžasná zvířata. Nemají snad žádné starosti, krom toho sehnat vhodnou partnerku/partnera.
Kateřina však starosti měla, a přitom nevypadala ani trochu úžasně. Jen co nastoupila do autobusu, hned zase musela vystoupit – zjistila, že jízda její linky se jaksi odkládá a ona nastoupila do autobusu sice vyhřátého, prázdného a sympatického, ale špatného.
Místo toho jí čekal autobus s číslem 2709; autobus studený, narvaný k prasknutí a s řidičem nervózním až za humna. Naštěstí jede na město a ona se dostane do své oblíbené samoobsluhy, kde tak ráda nakupuje.
V samoobsluze zapracují hormony a její sexuální chtivost. Ach, kdyby tak měla přítele! Zaujme ji jeden mladík, který je zřejmě sám. Nakupuje pivo, několik rohlíků, salám, pálivé papričky a v oddělení drogerie i levnější kolínskou. Chodí obchodem jako duch a ona marně přemýšlí, jak v něm vzbudit lovce. Říká se přeci, že muži rádi loví, ne?
Jenže je o deset minut déle a ona se nemá ani k přiblížení k tomu úžasnému tvorovi. Jako kdyby se stal středem jejího vesmíru, ale toho ani nezná.
Mladík vyjde před samoobsluhu a vyděšeně se rozhlíží. Když spatří Kateřinu, přidá do kroku. Zmateně se ohlíží, Kateřina se snaží něco hledat v kabelce – kterou vůbec nemá – a předstírat, že si jeho pozornosti nevšímá. Ale on ví své.
Dojdou až ke kostelu. Muž zabočí k asijskému bistru, zřejmě doufající, že ho ta zatracená ženská nechá být.
Pak se stane pár věcí naráz.
Především se v dálce objeví parta rozjívených kluků. Dále tu máme také sirénu. A vystrašeného muže a Kateřinu, která předstírá, že si nevšímá toho, jak se jí chudák muž snaží zbavit. Muž upustí nějakou lahvičku a chvíli nerozhodně stojí. Partička kluků na tu lahvičku šlápne. V té samé chvíli se objeví Kateřina v blízkosti jednoho metru.
Už to jednou zažila. Rudá celá kuchyň, čistila to dva dny. Červená barva zdobila i zeď a obložení, nevynechala ani poličky.
Setřela si z tváře kečup, který nádherně splynul z barvou pokožky pod nekvalitním a rozmazaným make-upem.
Rozzuřený vorvaň důstojně odkráčel, mladík si oddychl a partička odběhla.
Mobil zapípal.
Kateřinina máma něco píše, většinou samé hlouposti. Zadívá se na displej a vzdychne. Přečte si SMS.
Máma: KUP KECUP. DIKY.