Kdo jsem (pokud jste si mě oblíbili)

Co jsem to vlasně chtěl... a jo, už to mám: ženský jsou skvělý (i chlapi, pokud si moje psaní oblíbili i buzíci)! Jsme si tolik podobný. Ale oni maj víc. Maj duši. Zabalenou do koz, prdelek a očí. Kam mi se na ně serem. Žádnej chlap, kterej se namačká do ženskejch šatů nedokáže napodobit ženskou (ale některý jo, pokud si mě oblíbili i transvestiti). Není nad to, dostat se ženský mezi nohy. Je to jako dobít Jižní pól! Makačka krok za krokem, kosa, makačka, odříkání, táhnout sáňky, když dojdou psi, spát v malý místnosti připomínající iglů, odolat náporu ostatních výprav, který jsou líp zásobený a maj sáně s automatickou převodovkou. Ježíši, takovejch nástrah, ale mi tam prostě musíme. Znovu a znovu. Ten hřejivej pocit (a to ostaní), to za to prostě STOJÍ (ne, tak jsem to nemyslel).
Až tě poprosím, aby sis sedla ke stolu, u kterýho piju kafe, nepospíchej. Nech se přemlouvat, počkej, až mi dojde nafta, psi, cihly ze sněhu, kamarádi... A ještě čekej. Nech mě trápit se. Nech mě pochybovat. Nech se přesvědčovat. Otálej. Zavrhni mě. Dej mi ještě jednu šanci. Nech mě vykrvácet. Nech mě zešílet. Teprve pak zjistíš, kdo jsem. A já zjistím, kdo jsem. Protože ty za to stojíš.
Kurvakomma, málem bych zapomněl. Na farmáře (pokud si mě oblíbili). I ovce sobě schovávaj spoustů citů.
(Kurvakomma, není to snadný, bejt oblíbenej.)