Kočka (spíš částečně vypasený kocourek)

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
ráda bych vám představila kočku. No, kočku, kočka to není, spíš kocour a to pěkně vypasený. Na bříšku se mu vlní chloupky a v této oblasti připomíná nějakou rosolovitou hmotu. O jeho kondičce, která se ukazuje býti velkou, a o jeho energii, která je snad bezedná, psát budu – ale až za chvíli.
Ta kočka umí spoustu věcí. Pije kakao, olizuje rosu z oken, šplhá po stěnách. Taky na žluté zdi zanechala svou stopu – úžasnou, hlubokou čtyřčárku.
Miluje sklep, kde se brodí v bramborách, rád pozoruje myši. Lehává na stole, leč to měl ze začátku tvrdě zakázané. Ale kočka si vás ochočí…No, kočka, spíš pěkně vypasený kocourek.
Marně vzpomínám, co dělá chvályhodného. V paměti si vybavuji kočku, jak jde elegantně po topení a co krok, to posun packou do boku, vpřed a bác!, shodí chleba, vaječnou skořápku, tvrdý rohlík, housku. Nebo taky cedník, skleničku či prkýnko.
Bobeš, tak se jmenuje ten už částečně vypasený kocourek (ale ne moc!). Kočka domácí, zpočátku venkovní, vymazlená a kastrovaná.
Miluje, když vás může škrábnout hluboko do krve. Taky na to jeden příslušník rodiny doplatil a my jsme mohli svou příbuznost stvrdit krví. – Jeho, a to doslova.
Představte si, že jdete za babičkou, která bydlí ve stejném domě, dělí vás veranda. Jdete tam i s kočkou. Pak přijde vaše máma a má psa. Vy se to doslechnete a chcete jít pryč, samozřejmě kvůli kočce. Jenže ouha, potkáte se ve dveřích.
Ve spěchu se stane hodně věcí, které je zbytečné popisovat, protože si každý představí kočku, která v tom svém – kočičím – spěchu dokáže roztrhnout drápky triko.
A co je výsledek?
Osoba postříkaná desinfekcí, sedící nešťastně na židli s hlubokými škrábanci a rozpaženýma rukama.
Ač to podle výše uvedené situace nevypadá, ta kočka (spíš už částečně vypasený kocoure) umí být jako miminko. Když se v noci probudíte, vrní vám něco do ucha a jazykem olizuje bradu.
…To je taky minulost…
Teď spává v nohách, ale ne mých.
Přesto to je naše kočka (spíš už částečně vypasený kocourek), kterou bychom nikdy, nikdy nevyměnili. A on nás doufám také ne.
I když…