Šílená Táňa

Sedím u stolu a mačkám klávesnici. Lampička mi vrhá světlo na ruce a prsty vrhaj stíny. Každej spisovatel vrhal stíny, než se dostal pod reflektory. Přemejšlím, jestli se nebudu v těch ostrejch světlech moc potit.
Tuhle Táňu mi byl čert dlužnej. Jo, dřív to bylo dobřejší. Byl jsem na pracáku. Celý dny pro sebe. Čas kolem mě chodil po špičkách. Byl jsem spisovatel na 100 procentní úvazek. Sice mizerně placenej, ale co? Sere pes. Mohl jsem PSÁT. Přes den jsem byl napakovanej u Táni a čuměl na velkoširokoultra plochou obrazovku (vývoj nezastavíš) a hulil brka, který mi ubalila. Ona do sebe sypala válium, jako cukr do kafe. Děcka byly ve škole. A nám bylo dobře. Když běžely titulky na konci filmu, tak jsme na to skočili. Den co den. Já, nezaměstnanej spisovatel a ona.
Jenže co teď, když přes den myju auta a po večerech rozvážím čínnský jídlo? Domů přijdu po půlnoci a okamžitě sedám ke stolu. A flirtuju s můzama. Vábím je na tu trošku sladkýho, který se ve mě zbylo. A Táňa se může posrat. Volá mi, píše mi a proklíná mě. Bořím jí vize. Každej den, kdy na ni sereu, se bortí její sen. Jenže já jsem spisoavtel. Rozvážím žrádlo a myju auta a lákám k sobě můzy.
,,Buch, buch.“ Někdo zaklepal. Teď? Jsou 2 ráno a já píšu.
Došel jsem ke dveřím. ,,Kdo je?“
,,Otevři.“ Táňa. Stála tam a kouřila cigeretu. ,,Můžeš mi říct, co se děje?“
,,Co myslíš?“
,,Co myslím?“ začla zvyšovat hlas. ,,Já ti volám a ty se ani neobtěžuješ zvednout telefon. Co to má znamenat?“
,,Poslouchej, Táňo, jsou 2 v noci, zejtra vstávám do práce.“
,,To ti už jako nejsem dost dobrá?“
...
,,Ty hajzle, to mě jen tak odkopneš? Děcka se na tebe každej den ptaj. Co jim mám jako říct?“
,,Pozdravuj je ode mě, jo?“
,,Ty hajzle, co si o sobě myslíš?“ křičela na mě a na celou ulici. ,,Když jsi neměl práci, to jsem ti byla dobrá, co?“
,,Mírni se, jo. Lidi spěj.“
,,JÁ NA LIDI SERU, CHÁPEŠ?“
PaneBože, to mi scházelo. Buď jí došlo válium, nebo fakt zešílela. Takovejch krásnejch chlapů roztroušenejch po městě a ona se rozhodla pro mě. Ty máš ale čůráka, vzdychala, když jsem jí na sebe posadil, úplně jsi mě naplnil.
Jenže to mohlo bejt náhoda, ne? Že jsme do sebe pasovali.
,,Hele, fakt bys měla jít domů.“
V očích se jí odrazilo peklo. Zešíle.... ,,Ááááúúúúú.“ Ta kráva mě kopla do koulí!
,,Tady máš, ty svině,“ křičela.
Kurvakomma, to byla bolest. Kdyby mi je ukousla, tolik by to určitě nebolelo. Napřáhnul jsem a dal jí pěstí do čela. Pak jsem zapadnul zpátky do baráku. Ať mi někdo říká, že rozchod bolí! Radši se 100000000x rozejdu, než abych se 1x nechal kopnout do koulí. Ne. Tohle jsem si nezasloužil. Po tom všem, co jsme spolu prožili.
Seděl jsem u stolu a bolest pomalu odcházela. Jenže psát jsem nedokázal. Začlo mi jí bejt líto. Vrátil jsem se ke dveřím a znovu je otevřel. Pořád ležela v bezvědomí na zápraží. Chytnul jsem jí za límec a dotáhnul jí k sobě do pokoje. Položil jsem jí na postel a znovu se posadil ke stolu. Některý ženský prostě nevěřej na spisoavtele. Možná proto, že nás je tak málo. Nebo je málo čtenářů? Zamotanej kruh. Sere pes.
Znovu jsem začal mačkat klávesnici. Napsal jsem sotva 2 řádky, což normálně nedá ani na básničku, když jsem ucejtil Táni parfém. Já se jí pokoušel zavrhnout, ale moje péro po ní pořád prahlo. Pustil jsem se klávesnice. Můzy počkaj, doufal jsem.
Nejdřív jsem jí dal hubana. Pak jsem jí roztrhnul tričko a vypustil jí kozy na čerstvej vzduch. Začal jsem jí je cucat a mačkat. V tu chvíli jsem byl ztracenej. Ležela tam jako dřevo, ale já věděl, kde nechal čínskej dělník knoflík. Rozepnul jsem jí kalhoty a stáhnul je z ní i s kalhotkama. Potom jsem jí to pusou udělal tak, jak to měla ráda. A pak jsem ho do ní strčil. Nic to s ní to nedělalo, ale mě to bylo jedno. Jel jsem jako plemenej hřebec. Celej pokoj se začal hejbat z jedný strany na stranu. Spolu s Táňou jsme dokázali rozhejbat stovky cihel kolem nás. Netrvalo dlouho a udělal jsem se.
Vyčerpanej po dlouhým dnu jsem se svalil vedle ní. Můzy kolem mě poletovaly, ale já jsem na ně sral. Už jsem neměl sílu vstát a PSÁT. Usnul jsem.
Ráno jsem se probudil. Táňa ležela, jak jsem jí nechal. Civěla do stropu a měla namodralý rty. Polštář pod její hlavou připomínal rudý slunce. Musel z ní vysát všechnu krev.
Jsem v prdeli, bylo mi hnedka jasný. Kariéra pasé, Táňa pasé. Jsem odepsanej. Se škraloupem se u vydavatelů nechytám, ale musím se k tomu postavit, jako chlap. Vstal jsem a vytočil policajty.