Miss World

, Je sice hezkej, ale to přece ještě neznamená, že ho chci mít. Jasně, bylo by fajn, mít konečně kluka, ale ne za cenu, že budu s někym koho nemiluju. Asi jsem ještě pořád ta naivní holčička, co čeká na prince na bílým koni nebo, jak říká facebook, upíra se stříbrným volvem. Vím, že jsem náročná a možná i trochu přebírám, ale co je špatného na tom, že prostě hledám. Jenom asi nemá cenu, tohle všechno vysvětlovat holkám. Nejdřív jsem chtěla, ale ony mě fakt nechápou. Přijde jim hezkej, ale mně ho vnucovat nemusej. Nenávidim ty řeči: ,,Jdi do něj, jdi do něj !! ´´, který pořád slýchám, když si sama nejsem jistá tím, jestli se mi aspoň líbí. Ale dneska to Klára přehnala. Možná mě to trochu urazilo, ale hlavně sem tohle od kámošky nečekala. ,,Děláš, jako kdybys byla nějaká miss world, která si může vybírat. ´´ COŽE ?? Vím, že nejsem nijak moc hezká, prostě normální holka, ale pořád zastávám názor, že kámoška je od toho, aby mě podporovala, ne shazovala. Ve škole jsem to nijak moc neřešila, řekla jsem to Hance, která se teda dost divila, že tohle vůbec může kámoška říct. Když jsem se vrátila domů, začala jsem o tom trochu přemýšlet a rozhodla jsem se, že už nedovolím, aby se do mě navážela. Ponižovala mě už dost dlouho. Už mě nebaví, hrát jí druhý housle a připadat si, jako úplnej idiot. Snášela jsem to několik let na základce a teď už s tím musím skončit.
To je ZAČÁTEK NOVÉHO ŽIVOTA !! MŮJ NOVÝ START !!´
To je zápis z deníku 15tileté Katky ze dne, kdy se začal maximálně měnit její dosavadní život …
Do té doby, než jí kámoška řekla, že není žádná miss Word, aby si mohla vybírat kluky, byla normální holkou z vesnice, která šla na internát do města. Na základce si nikdy nevěřila, ale když přišla sem, uvědomila si, že jsou na tom lidé i hůř a začala se brát taková jaká je. Začínala se sebou být spokojená a začínala si pomalu myslet, že je i docela hezká nebo alespoň, že by to mohlo být i horší. Tenhle den jí ale nadobro změnil život. Rozhodla se, že jí musí ukázat, že nemusí brát každého kluka, který se namane. Když začne sportovat, určitě se jí zmenší trošku větší stehna, a když ubere trochu na jídle a začne držet dietu, mohla by i trochu shodit. Jenom netušila, jak to provede, protože o sobě dobře věděla, že má jídlo hodně ráda …
První den to bylo něco strašlivého. K snídani její milované párečky, které se kupodivu daly jíst a ona prostě nesměla. Dala si jenom čaj a půlku suchého rohlíku. Když se holky ptaly, proč nejí, jednoduše odpověděla: ,, Je mi nějak špatně od žaludku, to bude dobrý … ´´ usmála se a věděla, že jí to holky zbaštily i s navijákem. Jenže co oběd a večeře … ?? Ve škole bez svačiny vydržela celkem lehce a v obědě se jen tak porýpala. Nechtěla hubnout, chtěla jíst, měla hlad jako snad nikdy, ale nemohla přestat. Musela Kláře ukázat, že na to má. I když přesně nevěděla na co …
,,Ty už nebudeš ??´´ divila se Monika u večeře. ,,Ne … ´´ odpověděla Katka velmi rázně a talíř se skoro celou večeří odnesla a vylila to kbelíku na zbytky. Bylo jí toho jídla líto, ale co měla dělat ?? Kručelo jí v břiše hlady tak silně, že radši během hodiny vypila litr vody, než aby něco snědla. Sama nevěděla, kde se to v ní bere …
Druhý den měla ještě trošku problémy, ale doufala, že si na malý přísun jídla brzy zvykne. A taky že ano. Během jednoho týdne s tím neměla vůbec žádný problém. Stále pila jenom vodu a byla pořád plná. Navíc chodila často na záchod, takže byla přesvědčená, že hubne, když z ní jde tolik vody.
Netrvalo to dlouho a vystačila si celý den bez jídla. Stačila jí k snídani půlka suchého rohlíku, kousek okurky nebo jenom jedno malé jablíčko. Začínala vidět výsledky a byla spokojená. Z posilovny, kterou denně navštěvovala si odnášela den ode dne lépe a lépe tvarovanou a pevnou postavu a doufala, že to co nejdéle vydrží. Nejlepší na tom všem bylo, že jí bylo pořád fajn. Jen pila a pila a pila.
Po měsíci a půl už jí však bylo divné, že si toho nikdo nevšiml a nikdo jí neřekl, že je hezké jak zhubla. ,,Asi je to málo …´´ pomyslela si a začala zkoumat nejrůznější časopisy o dietách. Nikde nenašla tu správnou pro sebe, až v jednom teenage časopisu našla článek o bulimii. Bohužel ho pochopila úplně jinak, než jak měl být chápán. Tohle bylo mnohem lepší … Nají se jak jen chce a přece bude hubená …
Poprvé to bolelo … Měli k večeři výjimečně řízek s bramborovou kaší a ona se najedla jak jen mohla. Věděla, že jí to nic neudělá. Všichni kolem se divili, že toho najednou tolik sní, ale ona se jen mile usmívala na všechny strany.
Večer, když všechny holky usnuly, odešla na záchod, sklonila se nad záchodovou mísu a znervózněla tak moc, že chtěla odejít a nechat to být. Když však pomyslela na ten řízek a kolik už toho vytrpěla, rozhodla se, že prostě musí. Se slzami v očích si strčila do krku dva prsty a pak jen zvracela, zvracela a zvracela …
Do pokoje se vrátila asi po půl hodině s očima plnýma slz. Lehla si do postele a snažila se usnout, ale nešlo to. Až do rána přemýšlela nad tím, co udělala. Už to nechtěla, ale pořád byla zvědavá, jestli to funguje. Celý den jedla jako nezavřená a v noci jen zvracela. Prvních sedm dní jí bylo strašně zle, byla celá bílá a neschopná jakékoliv komunikace o jídle. Když si v neděli stoupla na váhu, která ukazovala o dvě kila méně než minulý týden byla nadšená. Postavila se před zrcadlo jen ve spodním prádle a čekala, že uvidí nádhernou postavu, ale přesto, že byla dokonale hubená, v jejích očích byla tlustá.
Další tři měsíce jen zvracela, zvracela a zvracela. Nic jiného už nedokázala, na nic neměla sílu …
Začínaly jí problémy ve škole a ona nevěděla jak z nich ven. Žádná z kamarádek, kterým věřila, jí ani nenabídla pomoc. Věděla, že už to dál takhle nejde, ale nedokázala s tím přestat.
Změna přišla až ve chvíli, kdy jí nachytala kamarádka, jak zvrací krev. ,,Nech mě !!´´ křičela na ni Káťa. ,,Vypadni !!´´ ,,Ne !! Prosím tě, co to vyvádíš ??´´ Monika vůbec netušila co se to děje. Nikdy jí ani nenapadlo, že by mohla Katka trpět bulimií. Bylo jí sice divné, že stále hubne, i když tolik jí, ale nikdy by jí nenapadlo, že ta poměrně sebevědomá holka, kterou dřív Katka byla, by mohla být bulimička.
Když se Katka bezmocně sesunula na podlahu a začala brečet, raději odešla, protože dobře věděla, že teď bude nejlepší, nechat jí samotnou. Když pak druhý den Katka sama přišla, dost se divila, ale zároveň byla ráda. ,, Nechci to, ale nedokážu přestat. Je to silnější než já …´´ chvěl se jí hlas a jen tak tak skrývala slzy. ,,Ale proč to děláš ?? Vždyť ubližuješ jenom sama sobě …´´ ,,Nevím … Ale chci přestat … Jen nevím jak …´´ Katka se rozbrečela … ,,Ale já ano !! Jenom mi musíš slíbit, že mě ve všem poslechneš. Ano ?!´´ tak trochu počítala s tím, že se Katce nebude moc chtít, a proto jí velmi překvapila. ,,Chceš abych šla k doktorovi viď ?? Tak dobře … ´´ Monika byla šťastná, že se Katka nevzpouzí.
Druhý den, se Katka místo do školy chystala k psychologovi MUDr. Hladkému, který by jí měl snad pomoci. Když vešla do čekárny, cítila propalující pohledy všech lidí okolo. Chtěla se otočit a odejít, ale v tu chvíli naštěstí vyšla z ordinace sestřička a zadržela ji. ,,Tak pojďte slečno !!´´ usmála se tak mile, že si hned získala Katčinu oblibu. Seděla v ordinaci dobrých dvacet minut a byla naprosto nadšená. Mladý psycholog sedící naproti ní byl čerstvě po škole a na první pohled se jí líbil. Byl tak milý a cítila se v bezpečí. Měla pocit, že mu může říct snad každou věc, která jí kdy trápila a on jí pomůže. Když vyšla z ordinace s doporučením zajít do nemocnice a nechat se vyšetřit tam, byla rozhodnutá, že pro něj to udělá. Cítila něco, co nikdy předtím nezažila. Snad lásku ?? Zalíbení ?? Nevěděla, ale bylo to krásné …
V nemocnici si jí nechali na noc na pozorování a druhý den zavolali rodičům, že by bylo nejlepší, kdyby Katka nastoupila ústavní léčbu, kde by se naučila znovu přijímat potravu v normálním množství. Během týdne, už byla Katka ubytovaná v psychiatrické léčebně nedaleko Mladé Boleslavi. Ze začátku měla s jídlem veliké problémy, ale během čtrnácti dnů se naučila jíst alespoň v malých dávkách. Možná to bylo proto, že sama chtěla a nebo proto, že za ní několikrát byl MUDr. Hladký. Doktoři tvrdili, že je jednou z nejlepších pacientek. Ona se totiž chtěla uzdravit. Ale našly se i takové případy, které podváděly a vyhazovaly jídlo, které měly sníst. Nebo si od někoho sehnaly projímadlo, a i když vše snědly, nebylo to nic platné.
Katka se se svým přístupem k léčbě dostala z léčebny během dvou a půl měsíců. Rozhodla se, že alespoň poděkuje doktoru Hladkému za jeho oporu. Nezůstalo však jen u poděkování …
Dnes je z ní paní Hladká a je šťastnou maminkou dvou dětí, která sice nikdy nebyla miss Word, ale byla tou nejšťastnější na světe. Splnily se jí totiž všechny její sny. Nemusela být modelkou aby měla toho nejlepšího partnera, Princ na bílém koni se totiž objevil v ten nejčernější moment jejího života a přesto se do ní dokázala zamilovat. Nejenže překonala svou nemoc, ale vrátila se na střední školu, kde úspěšně odmaturovala. Tenkrát už věděla, že zkusit se má vše a tak si podala přihlášku na FAMU, kam úspěšně složila všechna tři kola přijímacích zkoušek a vystudovala vysněnou katedru režie.
A na léta, kdy byla nemocná, už ani nevzpomíná …