Popelice...

Bylo mi pětadvacet. Svět mi ležel u nohou. Chodil sem s úžasnou modelkou Alicí a měl kupu peněz. Žen jsem si extra nikdy moc nevážil. A jestli někdy nějaké tak to byla maximálně máma a babička. Však taky babička ta má jiskru dodnes. Když jsem přivedl domů Alici vidím to jak dneska. Babička spráskla ruce a oči zvedla ke stropu a potom řekla.
,,Tak hodně štěstí děti." Samozřejmně to tak nemyslela a byla to docela komedie. Musím uznat že Alici jsem měl rád ale bylo to spíše tak, že mi dělala doprovod a více než mě, měla radši moje prachy. Mamka říká že na prachy jsem ňouma. Vím to ale řešit to chci až se budu ženit. (Jestli vůbec někdy.)

Jedno odpoledne jsme s Alicí jeli do přírody. Z kraje jsem loudil sex v autě. Sice byla hloupá a trošku jednodušší ale jedno jsem ji nechat musel a to krásu. Byla jako z časopisu. Blonďaté rovné vlasy jako hřebíky pleť jako čerstvě utržená broskvička a tvář jako z modního časáku. Když jsem s ní vymetal diskotéky a hospody všude mi ji záviděli. Všechny chlapi jen tiše očumovali a já mohl dělat ramena.
Tak tedy jsem ji otravoval. (smích)Rozlobila se na mě že tady v těch podmínkách to dělat nebude. Rozhodl jsem se že se tedy půjdeme projít do lesa. Bylo docela sychravé počasí a z romantické procházky nebylo nic protože měla na sobě lodičky. V duchu jsem se dusil smíchy. ( Jako dneska vidím jak se ji lodičky bořili do mechu.) Já si sice na snobíka hraju ale když jsem byl malej chodil jsem pomáhat do kravína, hrát si na slámu a jako snad každé dítě jsem na tajňáka uždiboval omítku. Tak prostě vím jak vypadá i jiná práce než se poflakovat po Praze po přehlídkách a hrabat se v papírech.
Alice se na mě naštvala,protože si myslela že jsem ji to všechno udělal naschvál.Šla kus předemnou a potkala nějakou holku. Nezajmalo mě to do té doby než jsem uviděl že se spolu baví. Když jsem přišel blíž pozdravil sem. Holka byla malá drobounká taková ušpiněná a vlasy měla takové urousané. Tepláky měla snad o číslo větší než by potřebovala a sebou měla štěně asi retrívra. Té holce mohlo být tak 17. Zkoumal jsem ji ale i přesto všechno co na ni bylo odporné měla jiskru šarm a podle debaty kterou vedli o psech tak měla i přehled a rozum. Z té cikánečky jsem byl uplně vedle. Když dořešili kdo měl kdy jakého psa podívala se na mě velkýma očima. V tom pohledu jsem viděl jiskřičky. Tak divně se ve mě rozlil pocit tepla. Ani nevím jak ale svitlo mi že tuhle holku musím mít. Prostě jen ji poznat a třeba pomoct. Nahlas jsem řekl že musíme jet. Alice se rozloučila a já ji co nejrychleji odvezl domů. Nevěděl jsem co dělat jen jsem věděl že tu malou cikánku chci vidět a poznat. poznat proč žije v takových podmínkách a jak se jmenuje a ták. Sedl jsem do auta a okamžitě jsem mazal zpátky do lesa. Nebylo to těžké. Cesta kde jsme se viděli byla vzdálená deset minut rychlé jízdy a vedla jen jedním směrem. V lese jsem zastavil. Nedalo se dál autem. Rozběhl jsem se přímo po cestě. Kaluže se rozstřikovali pod mýma botama a mě v tu chvíli bylo uplně jedno jestli si zašpiním své kalhoty z céáčka za dva tisíce. Jo možná jsem povrchní blbec ale...
Doběhl jsem ji. Courala se divně pomalu. Najednou jsem dostal strach. Nevím co jsem chtěl dělat. Oslovil jsem ji a nakonec i doprovodil k domovu. Jmenovala se Karin. Neobvyklé jméno. Od doby co jsem ji uviděl poprvé jsem měl potřebu ji chránit. Po čase jsem ji poznával hloub. Svou Octavii jsem pravidelně jezdil do cikánské čtvrti. Dlouze jsme si povídali. Rozhovory s ní měli hloubku city a pochopení. Na rozdíl od Alice si ode mě nechtěla brát žádné peníze. A ani na sebe nenechala šáhnout. jednou jsem se ji pokusil políbit. Uhnula div si neublížila o okno. Byla plachá téměř jako srnka. Stačil jeden můj prudký pohyb rukou a ona polekaně mrkala těma dlouhýma řasama. Spalovala mě touha a vášeň. Dotýkat se jí. Alespoň jednou ji smět líbat. Jenže se nenechala. Měla 4 bratry a rodiče celkem od rány. Ikdyž ke mě byli vždy slušní a vyjadřovali mi úctu. Po půl roce takovéhleho povídání a okolkování jsem byl nadrženej jako stepní koza. Jenže světe div se. Žádná jiná žena mě nezajmala než Karin. Jednou jsem zkusil vyspat se znovu s Alicí ale zbaběle jsem zdrhnul. Něco se ve mě vzpříčilo a prostě to nešlo. S Karin jsme byli v kině,na večeři,v lese, v bazénu, na koncertě ale nikdy jsem se ji nesměl ani dotknout. Jak jsem se dotkl byla najednou jako zmije. Jedovatá a zlá a uvnitř chvějící se strachy. Bezmezně jsem ji miloval. Trval jsem na tom aby se ke mě nastěhovala. Jenže Karin v tomhle nebyla jako Alice. Do ničeho by po hlavě nešla.

Uplynul další kousek našeho života. Z té ušmudlané cikánky se stala pěkná upravená slečna. Všechno jsem ji zaplatil a nakonec přistoupila i na to být u mě doma. Nechal jsem ji udělat klíče a dohodli jsme se že občas zajde. Chodila a byla pracovitá a hodná. Občas mi utřela prach někdy udělala večeři a jindy zase poskládala mé oblečení. (Toho bych se mimochodem od Alice taky nedočkal.) Věděl jsem že jsem se zamiloval. jednou večer bylo pozdě a my si dali víno. Smály jsme se spoustě vtipům a vyprávěla mi o své babičce a o svých bratrech. Večer po mě chtěla jestli bych ji neodvezl. Jenže potom víně nebylo jak. (Teda jasně že mě napadl taxík ale to bych byl sám proti sobě.)
Navrhnul jsem ji aby přespala. To bylo poprvé kdy u mě spala. Moc na sebe sáhnout nedala ale když jsme usínali nechala mě abych si přilehl blíž k ní. Natiskl jsem se na ni a bylo to snad horší než když jsem se ji dotýkat nesměl. Další den ráno jsem děsně loudil. Jenže potom přišla z jejích úst zpráva kterou bych nečekal. Znasilňovali ji všichni její bratři. Absolutně jsem nevěděl co na to říct a okamžitě jsem byl připraven volat policii a svou malou popelku chránit. jenže takhle ona to nechtěla. Měla mě v hrsti. Řekla že pokud se to někdo dozví už ji nikdy neuvidím. Celý den jsem chodil po bytě a klopil do sebe jednu vodku za druhou. Když jsem se ztoho vyspal napadlo mě jediné řešení. Definitivně si ji vzít k sobě. Svou láskou jsem si byl jistý jako nikdy předtím. Dojel sem k ní a poručil aby jela semnou. Její matce jsem slíbil že ji kdykoliv přivezu nazpět a že ji u mě bude dobře. Ona se těšila. Viděl jsem jí to na očích.
Po týdnu společného bydlení jsem přišel z práce. Bylo pondělí. Těšil jsem se domů protože můj byt byl jako ze škatulky a čekala na mě moje láska. Jenže už ve dveřích jsem cítil že není něco v pořádku. Všude bylo prázdno jen v obýváku byl děsný bordel. Zmateně jsem proběhl byt. Televize nikde.DvD přehrávač taky nikde. A mejch ušetřenejch deset tisíc na nejhorší časy bylo taky v prdeli. Nevěřícně jsem sebou fláknul do křesla. Tu informaci o vykradeném bytě a zmizelé přítelkyni jsem nesl dost těžce. Asi hodinu jsem čuměl do blba než jsem vystartoval z bytu a jel do té cikánské čtvrti. Našel jsem. Karin v klidu okopávala nějakej záhon a když mě viděla zaběhla do domu. O několik vteřin později z něj vyšli všechny bratři. Řekl jsem že chci mluvit s Karin. Vytáhli na mě nůž a vyhrožovali a říkali ať vypadnu. Nakonec ji přeci jen zavolali. Zklopila oči kamsi k zemi. Bratr ji držel za ruku jako největší couru. prudce s ní trhnul a přikázal ji ať mi to řekne. Potom zvedla ty své velké smutné oči a řekla.
,,To sis vážně myslel že někdy budeme pár?" Usmála se, bratrovi se vytrhla a zašla zpátky do domu.
Jen nevěřícně jsem koukal. Nasedl do svého auta a doma v tom bordelu přemýšlel co dál a zda to nahlásím. V klidu jsem se rozbrečel všechno uklidil a řekl si že je to více méně jen chudinka a když ji těch pár sraček a pár tisíc pomůže budu rád. Potom jsem se pekelně opil a v hlavě si urovnal jak bude vypadat moje příští partnerka. Ani Barbie ani Popelice.
A babička? tvrdí že jsem přišel k rozumu.