Hvězda

Znám jednu hvězdu, a ta vždycky chtěla šťastná být. Nechápala život, a on nechápal ji, ale ona si byla jistá, že to všechno časem pochopí. Nebyla pyšná a ani nechtěla být, ale časem ji všechna její přání a obavy zatemnily oči a ona nic neviděla. Všichni ji opustili. Ptala se sama sebe proč? Byl to pro ni pouhý velký kolotoč. Motala se sem a tam, a nemohla tomu uvěřit. Žila tam sama. Jednou se sama sebe zeptala...měla jsem snad moc přání? Čím to je že mě všichni opustily? Přemýšlela až jednoho dne na TO přišla. Jen samota ji naučila co je život. Zavřela oči. Zhasla jako ta svíčka. Až když se probudila a otevřela oči, nemohla tomu uvěřit. Bylo tady spousta hvězd. Poznávala je, milovala je. Hvězda byla šťastná. A není to to, co si vždycky přála? Povím vám jedno tajemství. Ty hvězdy tam byly pořád, jenom ta hvězda je neviděla a otevřela oči až když bylo pozdě. Vlastně nebylo pozdě. Ona si to přála. Teprve pak pochopila život a život pochopil ji. Teď už ji doufám srdce nebolí...