Stará krev, nová krev

Nabral jsem ji na Millbayi. Ten večer byla zima ruským filmu.
,,Co bys chtěl,“ zeptala se mě.
,,Sex.“
,,Bude to za 30 a je to i s orálem.“
,,Dobrý.“
Nastoupila ke mě do auta. ,,Doprdele, máš tady větší kosu, než je venku.“
,,No jo, no. Kam pojedem?“
,,Zajeď na parkoviště k Toys Are Us.“
Dojel jsem tam, ale brána byla zavřená.
,,Kam teď?“
,,Můžem ke mě. Je to v Devonportu.“
Dojeli jsem do Devonportu. Navedla mě k baráku, ve kterým měla byt.
,,Máte to tady pěkný.“ Bylo to čerstvě postavený. Všechno bylo cejtit novotou. Dokonce měli na chodbách koberce.
,,Jo, je to v pohodě.“
I byt měla pěknej. Všechno bylo upravený a uklizený. Nic v tom bytě nepřebejvalo. V ložnici byla postel s bílým prostěradlem a bílou dekou a bílým polštářem. Na něm seděl plyšovej medvěd. Svlíknul jsem se, lehnul si na postel a položil tomu medvědovi hlavu mezi nohy. Zašla na záchod. Když se vrátila, byla nahatá.
,,Nejdřív prachy.“
Dal jsem jí jejich 30, o který si řekla. Bylo jí něco kolem 40. Byla hubeňoučká jako lusk. Žádný prsa, malinkatej zadeček. Začla na mě dělat.
,,Můžu se tě dotejkat?“
,,Kde?“ zpozorněla.
,,Tak, na zádech, na nohách...“
,,Jo.“
Když jsem byl připravenej, lehla si na záda. Vsunula si mě do sebe. Začal jsem na ní provádět svoje směšný pohyby.
,,Au.“
,,Co je?“
,,Jseš moc hluboko.“
,,Promiň.“ Zpomalil jsem.
Najednou mě odstrčila. Šáhla si mezi nohy. Prsty měla od krve.
,,Cos mi to udělal!“ křičela.
Nevěděl jsem, co na to říct. Dostal jsem strach. ,,Vezmu tě do nemocnice.“
Utekla zpátky na hajzl. ,,Táhni vodsaď,“ křičela na mě přes dveře. ,,Táhni vodsď.“
Stáhnul jsem si šprcku a položil jí na stolek. Na prostěradle byl krvavej flek o velikosti Sovětskýho svazu. Na podlaze byly kapky vedoucí ke dveřím hajzlu. Všude samá krev. Dával jsem si bacha, abych do ní nešláp.
,,Táhni!“
Rozklepal jsem se jako rajtlík. Kurvakomma. To nebyl sex, to byly jatka. Porážka. Smrt. Vyřadil jsem jednu kurvu z provozu. Na co šáhnu, to se posere. Táta měl pravdu.
Sednul jsem do auta a vyjel. Po cestě mi začly docházet výhody manželskejch svazků. Taková jistota. A porozumnění. A láska, samozřejmě. Lidi nemusej pálit od boku. Naopak, maj čas se připravit, pořádně zamířit.... a pak teda Prásk.
Dojel jsem zpátky na Millbay. Zastavil jsem u dvou holek.
,,Chceš mě, nebo jí?“ zeptala se ta zkušenější.
,,Jí.“
,,Dávej na ní pozor, jasný?! Jak skončíte, odvez jí domů, bydlí jen kousek vodsaď.“
,,Jasný.“
,,Poslouchej, proč se tak klepeš? Jseš v pohodě?“
,,Jo, jsem. Je mi strašná kosa.“
Ale pomaličku jsem se uklidňoval. Najednou jsem byl rád, že jsem do tý řeky skočil znovu. Kousek dál po proudu.
Nasedla. A já znovu vyjel. Jako už po tolikátý....
,,Kolik ti je?“
,,21. Fakt.“
,,A jak dlouho už to děláš?“
,,3. den.“
Musel jsem se smát. I vona se smála.
,,Jsou v tom dobrý prachy.“ Smáli jsme se. Bylo nám dobře. Byli jsme tam oba dva nazí. Bez šatů ušitejch ze lží a přetvářek. Začínající Kurva a nekonečnej Smolař.
Zastavil jsem v zadní uličce a vlezl si k ní dozadu.
,,Kdybych byl pro tebe moc velkej, tak mi řekni, jo?“ Začal jsem jí hladit. Všude.
Bylo to hezký. Chvilkama jsem v tom dokonce cejtil lásku. Nebo to láska nebyla, jen víc tepla. Bylo to teplo, který nevycházelo z našich těl. Bylo to teplo, na který nejsou teploměry.
Když jsme skončili, tak jsem se vrátil k volantu. A znovu jsem vyjel....