Spása světa

Pohřbívá dny v jejich jednotvárnosti.Večer co večer usíná s nenaplněností na rtech,na duši i na srdci. Zavírá oči a poslední na co myslí než usne,je tichá modlitba. Touží po novym životě. Po bráně možností. A ráno, co ráno.Pořád tak stejný. Ničí jí ta šedavá mlha nad městem. Špinavá budoucnost nás všech. ,,Proč nemůžu žít v jiný galaxii?,, říkává si každou chvíli. Nanicovatost dnešního světa jde ruku v ruce s normálností. A ona je stejná jako všichni.To je na tom všem nejhorší. Na první pohled se ideály v něž věří mohou zdát novátorské,revoluční. Ale jsou to jenom sny.Nic pro svoje štěstí nedělá. Rezignovala před světem stejně jako ti ostatní.Dny pro ni přestaly být zázrakem.Nevidí v novém ránu novou možnost.Možnost udělat svět hezčím.Přitom potenciál by i měla.Stačila by vůle.Vůle a vytrvalost.Budoucnost visí na tenké nitce.Na nitce změn, co čekají až je někdo uvede do chodu. Jen udělat populaci méně konzumní.Méně zahleděnou samu do sebe.

Ta zničující stereotypnost všech a všeho.Všudypřítomné sociálně patologické jevy,kriminalita.Noviny plný přírodních katastrof.Ne, takhle to dál nejde.Jenže co zmůže holka sotva patnáct proti davový mase? Může ona jako jedinec spasit celou říši jménem Země? Ale dokázala by žít s tím že to nezkusila? Umírat v pralese kde ze stromů zbydou uschlý pahýly. A za kyslík se bude platit,protože někdo se rozhodne že mu patří?,,Ne takhle to nenechám.,, řekla do ticha. A probudila sama v sobě touhu. Ten nejsilnější cit,co člověka může vést dál.
Začla psát.Buřičskou poesii jejímž cílem bylo šokovat lidi jejich vlastní nezodpovědností.V očích jejích se z jiskry stal žár. Plála energií.A prosazovala svoji filosofii na veřejných místech.A brzy se k ní přidávali další.Další předurčení zachránit svět.Probudit lidi k individualitě a k síle změnit jejich každodenní návyky. Otevřít jim oči.

Počet mladých rebelů se zázračnou rychlostí rozrůstal. Místo jedné nenápadné dívky tu náhle stál dav. Dav jež změnil podstatu davu. Každý z nich chtěl změnu, reformu nečeho jiného a přitom všichni toužili po tom samém. Media jich byla plná. A to bylo to co je spojovalo. Veřejnosti se jejich vize staly přístupnějšími. Každý se mohl najít v jiném z těch dětí. A v tom byla jejich moct. Neměli v čele diktátora co by je řídil...neměli nic co by je svazovalo. Byli jako nespoutaná střela. Zrozeni z touhy jedné holky změnit svět.

Lidi začli šetřit energií. Teplou vodou. Vyspělé státy začali pomáhat rozvojovým. Zamračenost střídal usměv. Nenasytnost střídala solidarita.

O pár týdnů později z nebe pršely letáky. Stálo na nich jediné : Svět byl spasen.
Spasitelem byla malá holka. Síla myšlenky a touha jí pomohly probudit svět.

Další ráno se Země probouzela zelenější.Slunce svítilo jasněji a ptáci zpívali krásněji.Svět se probouzel do nové doby.