Bolest

Nebylo to tak lehké, ale zároveň to nebylo ani tak těžké jako minule. Přesto všechno to byla, ale Bolest. Ano, popravdě, Bolest v velkým „B“.
Natažená ruka, naběhlé žíly a zapalovač v druhé ruce. Přejíždím si plamenem po zápěstí. Dívám se, jak mi chlupy černají, škvaří se a neuvěřitelně hnusně smrdí. Možná by bylo dobré říci, proč to dělám. Bylo by to dobré a mělo by to tak i být, ale zatím to nepovím. Možná se to nedozvíte nikdy.
Přitom, když se mi v žilách vaří krev, ty stojíš kousek ode mě, zatím se jen díváš. K tomu všemu mi ještě zapálenou cigaretu típáš o hřbet ruky. Přesně tam, kde jsou žíly a jen kousek od kostí.
Možná by se dalo říci, že to dělám z lásky k tobě. Ale nebyla by to pravda.
Dívám se ti přitom všem do očí. Z koutku se ti kutálejí slzy, vlasy se ti třesou a dýcháš přerývavě. Tvrdě, těžce, toužebně.
Chtěl bych se ponořit ti do mysli a zjistit co to s tebou ve skutečnosti dělá. Skrz triko vidím, jak ti tvrdnou bradavky, ale to může být i pouze strach či snad chlad, který se všude okolo.
Chtěl bych se ponořit do tvého těla, pocítit jak po zádech stéká ti pot. Chtěl bych spatřit skrz tebe své oči a spatřit v nich ten strach co cítím a tu bolest co vidím a cítím. Škoda, že nedá se to nějak zařídit.
Plamen plápolá, cigareta pomalu uhasíná a kůže a má mysl pouze černají. Nic jiného se nemění. Bohudík.

Vidím, že chceš už cigaretu dát pryč. Nemohu tě nějak zachytit a tak aspoň použiji svůj hlas.
„ Pokračuj!!! Dělej!!!“ Zařval jsem z plných plic, z posledních svých sil, které ani nevím, kde jsem našel.
Ještě více jsi se začala třást. Na malý okamžik jsi zapochybovala, ale pak jsi pokračovala dál. Přitlačila jsi a já to znovu ucítil. Bolest. Ne v ruce, v těle, v duši.
Po jaké době to tak mohlo být? Po zemi se válí skoro dvacet típlých cigaret a plyn v zapalovači konečně došel. I když konečně?
Ty už jsi se dávno zhroutila. Kolem desáté cigarety, aspoň myslím. A já jsem si prošel šílenstvím. Šílenstvím bolesti, ale útěchou nestálé slasti.
Otevřela jsi konečně oči a potichu, se suchými rty jsi promluvila: „ Život bez bolesti nemá smysl…“ a natáhlas ruku.

Popadl jsem zdravou rukou nový zapalovač, jednou, dvakrát škrtl a plamen ti poprvé políbil zápěstí…