Volné pokráčko III.

Ahojte všem, kterým moje tvorba není úplně cizí a kteří si mě ještě nehodily do škatulky potrhlá schizofrenní holka :o)
Vím že jsem se dlouho neozvala ale přiznejme si to upřímně - i když mírně bolestivě - nebylo o čem spát...
Poslední víkend vě mě ale zase vykřesal malou jiskřičku čehosi a tak jsem se rozhodla s vámi podělit a zeptat se na Váš názor jak moc velká mrcha či sobec vlastně jsem...

S partou kámošů jsme v pátek cečer vyrazili do naší oblíbené hospůdky s tím že tam vydržíme na hokejový zápas Česko - Lotyšsko (So 1:45 tuším :))
Věčer přjemně utíkal, zahráli jsme si pár her fotbálku, vesele se klábosilo a tak jako vždy pivo teklo prodem - nijak prudkým ale stálým :) Najednou jsem byla přesazena do klučičí společnosti - nijak se nebránila protože kluky právě odsud jsem už dávno vyšrtla ze svého zorného pole - vzhledem k tomu že většinu lidí tady jsem poznala jako kamarády své starší ségry, tak jsem jaksi nikdy nedokázala odpárat cedulku "mladší ségra" a to ani ve svých téměř 23 letech..
Z jedné strany jsem měla ségry kluka, a z druhé Toma. Nikdy jsem se s ním moc nebavila, spíš jen pozdrav a pár frází ale s přibývajícím plotě na lístku tak nějak přibývali i témata o kterých sme si mohli povídat. A tom přišel s tím, že mi sežene chlapa..páč sem tam tak sama.. začal ze mě dolovat typ kluku, které bych "brala".. a nějak pořád nebyl spojkojený..nakonec se zeptal a co já?? "když tě s něčím zmixuju tak by to asi šlo.." a s touhle větou naše konverzace na tohe téma tak nějak vyšuměla...
Konečně začínal Hokej. Všichni se usadili tak aby viděli na obrazovku a začali fandit. Protože Tom seděl předemnou strčila jsem si nohy na kraj jeho židličky..jenže po čase mi je lehce přisedl a já se jen zavrtěla..že v poho že mi to nevadí :)
asi v půlce první třetiny jsem dostala mravenčení do obou chodidel a nechtíc se tiše začala smát jak to lechtalo..nikdo si toho nevšiml v zápalu fandění až na Toma, kterej se otočil co se to za ním děje...
Stručně jsem mu vysvětlila že mám přesezený nohy a on ať si je hodim k němu na klín...S lehce vytřeštěnýma očima a výrazem typu fakt jo?? jsem po lehkým úsměvu hodila nožky přes ty jeho a co to dřevěné židličky dovolovali sem se pohodlně opřela.
Znovu jsem se začala sousředit na zápas když mě něco fakt vyvedlo z mírya veškerého soustředění. Tomáš koukál na hokej a úplně auotomaticky mi rukou vjel pod nohavici a začal mi masírovat nohy od kotníků až na lýtka... nebyla sem schopná zapojit zpět mozek...
na konce třetiny se jen otočil a sjel mě pohledem a moje požitkářsky přivřené oči mu museli napovědět že fakt nic nenamítám..
S lítostí sem se mu vymanila a odběhla na záchod. Celou doby, která mi připadala nekonečná, jsem přemýšlela jak se tam vrátím a sednu si co udělá vrátí se k tomu nebo co.. Bylo to zybtečný. Když sem se vrátila zpět na moje místo jen se opřel a poplácal si na stehna abych vrátila své nohy v zelených kotníčkových plátěnkách tam, kde byly předtím... a pak byl najednou konec hokeje... výsledek sem mohla jenom odhadovat protože ať kluci předvedli sebelepší zápas já to fakt nevnímala :) Užívala jsem si to, že na mě po tak dlouhé době byl někdo hodnej, mohla sem se mu tulit v náručí, držet se sním propletenýma prstama za ruku a užívat si tu blízkost někoho s kým je vám dobře.
Na rozloučenou jsem dostala malou pusu, která celý večer jen lehce doladila a bylo mi fajn. Ráno se ně mě ségry kluk culil od ucha k uchu ale nic nekomentoval..pak na mě mrknul a povídá "Ten Tomáš je docela hodnej kluk co??? A ž na ten outežek v Práglu" najednou mi bliklo že se o nějaké blondýně bavili, ale když nevím, o koho jde, pouštím takové info jedním uchem dovnitř a druhým zase ven.
Oplatila jsem mu stejný škleb a říkám "Víš že se cejtím jak přejetá tankem, ale lejtka jsou absolutně v pohodě"
začal se smát že mu málem zaskočil rohlík a pomalu sjel pod stůl ale nikomu nic nevykecal.
Byl to prostě fajn večer a já se po dlouhé době cítila zase "hezky s někým"
A protože mi dal na sebe Tomáš telefon poslal jsem mu krátkou textovku "Díky za pěkný večer, bylo to fajn" na to mi přišlo "Nemáš zač. Doufám že nedošlo k nějakému nedorozumění. Měj se" a na to já "Neboj. Žádně nedorozumění se nekoná :-)"

budu upřímná... kdyby se nějaké "nedorozumění" mělo konat, asi bych se nebránila, možná jsem mrcha, ale bylo mi po tak strašně dlouhé době hezky, tak hezky, že jsem i po ránu tu bloncku pustila z hlavy a řekla si byl to jeden fajn večer s jedním fajn klukem