Praha u vraha

Jedu metrem směr vencl.
Vystupuji a schody ke koňi.
Rozevřená osvětlená plošina, mnoho aut, reklam chodců.
Barva pleti sníh i štěrk.
Vůně ze stánků, lákání do kabaretů, casin hotelů kaváren.
Chodník vydlážděn, střed náměstí osázen.
Policisté pochůzkují zevlují.
Prostitutky nabízejí svá těla služby a zbavují tužby
Hnědáci nabízejí drogy a ti co už jsou grogy leží v podchodech či na schodech.
Okukuji žluťásky v taxících.
Koukám do výloh se zlatem a brilianty, dívám se na šaty co tělo zkrášlí ti.
Jdu dolu k Vltavě a u Stavovského divadla jsem omámen rejem stínů fasád bohatství duševního.
V Celené stavím okukuji ohlížím se na Prašnou bránu.
Mířím ke Staroměstskému náměstí.
Zde je euforie na vrcholu.
Kostel v kterém mám pochovanou babičku je zavřen a tak mířím k Rotovi.
Ten nabízí již ne železo, ale lahůdky.
Malý rynek a na kostele zvonek.
U Tygra je plno a tak dále do Karlovy ulice do Disku a pak do Fantastica divadla.
Bílá nemá vystoupení a tak mířím k Betlémskému náměstí, které nic moc nevěstí.
Roh hospodu s plzní skrývá.
Tři do sebe a pak sem z toho bez sebe.
Pěšky Na příkopy a pak k Pinkasům odtamtud zas do Adrie. Alfa u Stýblů má zavřeno.
Do Jalty na kafe.
Peněz nemaje mířím na Metro.
To domu mne bez peněz doveze.

Žiju V Praze, kde je tak blaze…


I vraha to zabije.

V Bartolomějský