Intelektuální debil

Bylo už později večer a já se Seržantem jsme byli v pořádný, rozzářený a veselý náladě. To brko nás dostávalo už asi půl hodiny a my byli zrovna na špičce. Potřebovali jsme jídlo.. Kaufland – maj tam otevřeno do desíti.
Člověk bych za normálna nepochopil, co to znamená bejt zhulenej. Tenhle stav byl zvláštní.. procházeli jsme mezi regálama a všude kolem cítili, jak jsou lidi.. SLIZCÍ. V tuhle pozdní dobu, pár minut před zavíračkou, se v supermarketu nemůžou jen tak procházen NORMÁLNÍ lidi a kupovat si poslední, ztvrdlý pečivo, okurku do svýho salátu, kterej má někdo v úmyslu dělat opůlnoci, sušenky na chřoupání u televize při sledování porna, štangli salámu, ale žádný pečivo.. bylo to jako procházet se televizním studiem a sledovat dění na scéně – lidi, co chodí jako mrtvoly, mlčí a snaží se dělat jen svoji práci. Loutky nastražený tak, aby vás dostaly. A vy se jimi musíte tak zaobírat, až se vás tyhle paňáci otáčí a zabijáckým pohledem vás posílají do prdele. Nezajímáte je. A oni by neměli zajímat vás.
Před zavíračkou jsou v supermarketu zvláštní lidi. Ale musím jim nechat určitou část svýho obdivu. Chtěl bych o každým něco vědět. Proč kupuje, co kupuje? Proč je tu tak pozdě? Proč nechce nakupovat přes den, mezi jinými lidmi? Proč si to nechává až ná pozdní večer, kdy v tom tichu slyšíte jen hudbu, hrající z repráků a svoje kroky na podlaze v doprovodu vrzajícího kolečka košíku? Ikdyž se možná často jedná o ztracený existence, okraje společnosti.. koho společnost kurva zajímá? Chtěl bych s těma lidma posedět a poslouchat příběhy. Jejich příběhy. A je mi jasný, že mnohdy bych si s nima měl daleko víc co říct, než s tím hnusným DAVEM, skrz kterej se probíjím denně ve škole, na intru, na ulici.. všude. Jen vyjímky mě drží nad vodou. A NIKDO mi ty VYJÍMKY nikdy neveme. Jinak vezmu motorovku, a všechny vás tady rozřežu na malý hovna. Bezva.