Zoufalství

Nevím co to je. Nic pro mě neznamená to, co dříve. Vše se změnilo. Nebe už není modré a tráva zelená. Vše je černé. Černé jako noc či spíše zoufalství. Chodím bosa a sníh mě studí na chodidlech. Nevšímám si toho. Jdu dál nic mě nemůže zastavit. Všude je tma. Jako by konec mé cesty neexistoval nebo mi byl skryt. Náhle uvidím něco. Co to je? Bílá tečka? Ne! To vypadá jako světlo. Běžím, jak nejrychleji můžu. Za mnou vlaje moje noční košile a je slyšet křupání sněhu vždy když na něj dopadne moje noha. A já běžím dál a bílá tečka se zvětšuje. Něco mi říká, že tam musím za každou cenu jít. Čeká tam na mě něco krásného. Pak ale z ničeho nic světlo zmizí. Co se stalo? Kde je? Kdo ho schoval, přiznejte se! Všude je zase černo. Ne, to nemůže být pravda. To nemůže být… Zoufalství a beznaděj říká se tomu. Jsou lidé, kteří to nikdy nepoznali, ale jsou lidé jako já, kteří pořád chodí po zasněžené pláni, na které neexistuje čas.