Spojení ukončeno

Crrrr. Crrrr. Crrrrr.
,,Ano?“
,,Můžeš mi to vysvětlit?“
,,Co myslíš?“
,,Co myslím? Tu esemesku ve 2 ráno.“
(Napsal jsem jí: Mohl bych si hrát na tvrďáka a vysrat se na to. Jenže to by bylo moc jednoduchý. Nezajdem aspoň na kafe?)
Vždycky jsem se rád nořil do hloubky. Čím hlouběji, tím líp.
,,Tak proč? Já jsem nezávislá americká žena se spoustou peněz!“
,,Myslel jsem, že sme mohli zajít na kafe.“
,,Ale proč ve 2 ráno?“
(Napsal jsem jí ve 2 ráno.)
,,Proč? Nevím. Vlastně vím. Protože jsem chtěl. Chtěl jsem a tak jsem to udělal.“
,,Ale já makám jako zdravotní sestra, chápeš? Pracuju na oddělení s rakovinou! Lidi tam každej den umíraj!“
Teď jsem nevěděl, co na to říct.
Začla rychle dejchat. Fakt rychle. Potřebovala se uklidnit. Rychle.
,,Jsem nezávislá ženská! Na 20. výročí jsem odešla od manžela. Prostě jsem se zbalila a vodešla. Jsem nezávislá, chápeš to?“ Začla brečet. ,,Řekni, že to chápeš.“ Prudce dejchala.
,,Chápu. Chtěl jsem jen zajít na to kafe.“
,,Ten hajzl mě zneužíval! Ale teď jsem nezávislá!“
,,Ano, jseš nezávislá. Vím to.“
Brečela. Brečela do telefonu a její slzy mi stejkaly po tváři. A po duši. Byl jsem zticho.
,,Jsem nezávislá......“
,,Poslouchej, chceš jít na to kafe? Kafe, nic víc. Pudem na to pomaličku.“
,,Ale já chci šukat!“ křičela. ,,Já miluju sex. Fakt ho miluju, ale ten hajzl mě zneužíval.... Já miluju sex, já miluju šukání..... miluju.“
Brečela.
Cvak.
Spojení ukončeno.
A pak bylo zase ticho. V mým pronajatým pokoji bylo znovu ticho. Takový hodně prázdný ticho. A jejím krásným domem se rozlejhal těžkej pláč. Znova a znova.