Speciální doprava

Bylo mlhavé ráno. My dvě kamarádky jedeme na čundr. Doma nás to moc nebavilo a tak jsme si sbalily batohy a vyrazily na stopa. Cílem naší cesty byl Slavkov. Abyste věděli tam bydlí moje teta. Má klasickou chalupu velkého psa a zahradu se kterou by strčila do kapsy i botanickou v Praze.
S Monikou jsme jeli v šatech. Z předchozích zkušeností víme jak tahle doprava funguje. Stačí nasadit sympaticky zoufalý pohled. Monča zdvihne palec a já prosím. Nikdy nám neprojede víc jak 5 aut. Je zvláštní na okamžik proniknout do světa lidí co nás naberou. První auto byl chlap asi kolem 40. Pořád se nás na něco vyptával a se svou červenou octávií se asi cítil na 20. Další auto, které nás nabvralo byla mladá maminka s holčičkou v autosedačce. Těžko říct proč nám zastavila. Nijak extra se snáma nebavila. Pouze když jsme vystupovaly závistivě si povzdychla. Další auto byl jakýsi Mustang. Auto, které na silnici nepřehlédnete. Muselo stát majlant pomyslím si. O to víc jsem zvědavější na řidiče. V autě nás uvítá kluk s čepicí na hlavě otočenou kšiltem dozadu. V autě má neskutečný binec a na sedačce vedle nás se válí obálky od O2. Z nich si přečtu že nás veze nějaký Pavel V... dál to nedočtu protože fakturu překrývá další. Ta je tentokrát bez jména.
Po cestě nám vysvětlí že v autě bydlí a že kvůli pořízení tohodle auta prodal všechno co měl. S Mončou se na sebe významně podíváme. Rozumíme si i beze slov a tak si v jejích očích přetu JE TO MAGOR.
Další přestup je do zelené felicie. Prošedivělí chlap s ustaraným obličejem nám sdělí že ikdyž je Slavkov vzdálen ještě 50km odveze nás až na místo. Neskrýváme nadšení. Chlap po chvíli procitne a vysvětlí že na něj doma nikdo nečeká. Rozvádí se. Prý se mu žena spustila s jeho nejlepším kamarádem. V autě je hustá atmosféra. Není divu že se nám po výstupu uleví. Za vraty už nás vyhlíží pes velikosti telete a já už se těším na tetu a prázdniny.