Svatba

Bílý šaty, dlouhý až ke kotníkům a urousaný od bláta. V rukou s okousaným lakem kytice z šeříků natrhaná tam v ulici za hřbitovem.
Rudě červená rtěnka a ve vlasech pár barevnejch sponek. Na prostředníčku prstýnek z pouti, po kterým ti akorát zezelená prst. Dokonalá nevěsta.
Vezmu si každýho, kdo půjde kolem. Na just tobě, abys věděl.
Místo závoje rozcuchaný vlasy a místo svědka fotka. Tvoje. Abys z tý svatby taky něco měl. Chtěls' jí přece ne? Tak se bav, tancuj a pij! Plní se ti sen, máme svatbu.
„A nyní Vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete si dát první novomanželský polibek.“ A tak líbám tvoji fotku, obraz na ní se usmívá. Říkáš: „Jdi, čeká tě svatební noc. Neboj, však já si taky užívám!“