Laciná postelová hračka

Vdaná mě definitivně poslala do prdele.
Další zářez, další co si vytrhla kus mě.
Prý mi nebude dělat hadr na semeno, možná už našla co hledala a moje péro to nebylo. Píše mi holčina co ji zaujal můj profil, to se mi nestává, aby mi holka sama od sebe napsala vzkaz.Překvapila.A ve druhém vzkazu hodí hlášku, to já bych tě vojela, tos ještě neviděl. Chce se předvést a vede silácký řeči, těch už bylo,
ale skutek utekl, ani na to nereaguji. Má slušný rozhled, je o čem psát, neřeší jako náctiletý druh a barvu mobilu, hlavně, aby ladil k růžově nalakovaným nehtům. Navrhuje setkání, píšu ji, že z toho ještě vyrosteš, setkávat se mnou, prý už vyrostla. Je jedna ráno, ptám se hned teď? Zas tak horký to nebude, odlétá na týden do Barcelony, tak potom. Další podmínka je, že bude teplo. Týden proflákám na síti, opruzuju baby bez úspěchu. Hm zas tak vyjímečný nebudu jak pár jedinců tvrdí.
Je vyčerpávající vymýšlet témata vzkazů, aby se dal považovat za zajímavý. A nezačínal trapně jak se máš a nebo končil ještě trapněji půjdeme na kafe? První vzkaz píšu okolo čtyř vět, víc je zbytečný plýtvání energie, když pak 90% bab ani není schopná napsat nemám zájem. A napsat míň vět, tak si ta baba bude myslet , že nejsem takový dement, který není schopný ani zpatlat dvě rozumný věty. No ikdyž ode mne se dá čekat hodně věcí, jen né rozumný. Stejně to je jen zabitý čas jako honění péra nad fotkama z profilu.
Po týdnu se vrací, a dohaduje terním pro setkání, prý hodně vypije a vydrží. Vybrán je pátek, protože v sobotu jdu do práce až od 10 hod.
Ani nevím proč, ale těším se, ikdyž vlastně není na co.
Pátek, tři hodiny před plánovaným začátkem příjde vzkaz, že bude mít zpoždění, reaguju překvapila jsi a já čekal, že to rovnou celé odpískáš, setkání posunuto z 19:30 na 20:30 ikdyž to moc nechápu, má čas psát kecy po netu a nemá čas přijít včas? Na místě jsem 5 min před domluveným časem, kolem projde pár osamocených slečen, žádná o mě nejeví zájem, po dalších 10min píšu sms, už tu čekám. Odpověď jsem tam za 5 min. Asi bych mohl začít být naštvaný. Příjde, poznává mě už z dálky, podáváme si ruce, tak kam půjdeme,
nechávám to na ni, tohle je nejhorší čas na to zapadnout někam do hospody, jak se dalo čekat všude je narváno a pivo na stojáka asi není nejvhodnější. Třetí narvaná hospoda u čtvrté rezignuju a dávame si pivo na stojáka. Téma hovoru se točí okolo psaní a vydávání knih, pořád se mě snaží přesvědčit, že nejsem ztracený případ, ani nevytahuju svůj každodenní slogan - čím dřív budu mrtví tím líp. Otázky i dotazy má dobrý, agresivně ji skáču do řeči a dokonce několikrát za sebou. Debile co se tu snažíš předvádět, kritizuju sám sebe. Trochu se uklidním a měníme lokál za putiku, řeč už nechávám na ni, jde ji to. Prý je zvědavá co o ni napíšu, říkám že tak daleko se ještě nedostala, aby bylo co psát.
Sleduju její obličej, pozoruju různé pózy její tváře při hovoru. Přestávám vnímat slova a jejich souvislosti, piva je už moc i na mě.
Jednu putiku měníme za další, myslím že ji ještě nikdo nikdy netahal po takových pajzlech. Ona přechází z piva na víno, já se držím svého řezaného. Vycházíme ven, říká že jde domů, ok,
mám taky dost, opírám se o sloup veřejného osvětlení,
uprostřed Anděla. Naše pohledy se střetnou dává mi pusu,
otáčí se, odchází, chytám ji za ruku a strhávám ji k sobě, líbáme se, opakuje, že jde domů. Chceš jít domů? Máš poslední šanci utéct, pak už tě nenechám. Pouštím ji ruku. Vteřina váhaní, přitáhnu ji k sobě, udělám s ní pár společných kroků a vtlačuju ji do otevřených dveří tramvaje, říká: tohle přece nejde Death on line, šanci utéct jsi měla, ale ty jsi mi vůbec nedal čas na rozmyšlení. Vycházíme z tramvaje, moc se ji nechce, navrhuje posledního panáka večera, já mám dost, ale táhnem se do nostopu, co bych pro ni neudělal.
Poslední pivko skousávám už s obtížema. Zas mluví, už to nechytám, neměla mě
tolik opít. Padáme z baru.
Konečně.
Mám 4 hod spánku než budu muset vstát do práce.
U sebe připravuji letiště pro nás, líbáme se, snažím se ji svléknout, dělá mi to docela problémy, naštěstí mi to usnadňuje, jinak bych s její podprsenkou zápasil hodiny. Líbám ji na prsa, hraju si s bradavkami, dobejvám se do ni, nenechá mě, prý to nejde, menstruuje. Trocha krve v tom až takový problém nevidím, jestli tobě to nevadí. Potom prohodí něco o antikoncepci, jasně dám si pozor, moje jistota překvapuje i mě samotného. Pronikám do ni, obklopuje mě příjemné teplo víc pocitů nevnímám, na to se mi plavý v krvi moc alkoholu. Řekl bych, že naše síly jsou vyrovnaný. Absolutně nemám přehled o času,
odpadám po třetím či spíše možná při třetím kole. Moment kdy přišel spánek si nepamatuji.Ráno, cca za dvě hodiny, otvírám oči, moje péro pod peřinou ožívá, strkám jí ho mezi půlky, pohla se, první známka života z její strany, říká že ne, že chce ještě spát. Někdo ťuká na moje dveře. Co je? Spolubydlící víš, že jdeš do práce? Křičí skrz zavřené dveře jo a kolik je? Máš tam bejt za půl hodiny, kurva, házím na sebe hadry jen cesta trvá 40min, moje drahá polovička oživá,
asi vidina toho, že zmizím ji přivedla k životu. Na cestu dostávám pusu, dojdu na zastávku tramvaje bolí mě škeble a na práci vůbec nemám, zvláště když se mi v posteli válí nahá holka, volám spolubydlovi a co má plánu a že mu je měním, že nejsem práce schopný a musí jít za mě, prý to chápe. Musí, upsal se mi. Horší ještě než ďáblovi.
Chci být vedle ni a cítít ji. Pak volám šéfovi, že za mě půjde do práce Michal, že mi hafo dluží a musí si to nějak splatit. Doplatil jsem za něj nějaký vypovězený úvěr a zastavil tím tak exekuci. A to mi dáváte vědět až teď? Ano až teď jsem se rozhodl, na zastávce tramvaje při cestě do práce,
vím, že je to docela pozdě a omlouvám se,
už se to nebude opakovat. Děkuji.
Vracím se do svojí kopky.

Otvírám dveře, spí, slyší mě, ježíš co tu děláš?
Ale dnes na práci nemám, chci být s tebou.
A nebudeš mít v práci problémy?
Kdo ví a zavrtávám se do peřin za ní, znova ji rvu péro mezi půlky.
Dej mi ještě hodinu,
hodinu?
Proč hodinu?
Já nejsem ještě vůbec probraná.
A jak tě mám probrat? Dej mi 30 min,
a co facka nebude to rychlejší?
Chce poslouchat Floydy.
Na kompu pouštim The wall a čumím na záběry který znám nazpaměť.
Po dvaceti minutách to zkouším znova.
Víš, že jsi docela neodbytnej, jo vím,
jestli ti to vadí, řekni rovnou ne a já si půjdu dát ledovou sprchu.
Pouští mě na sebe, The wall končí a my končíme s druhým ranním číslem.
Jsem vyřízená,
už nemůžeš a odpadáš? no neříkej že na víc nemáš?
Ne nemám.
Kecáš, já ti to nevěřím, a pouštím se do třetího čísla.
A víš že tohle není normální?
Jak to myslíš není normální?
No takhle, pořád a tolikrát za sebou.
Jo jsi dobrá a baví mě to s tebou.
Nějak moc rychle jsem odpadnul, asi se ani nestihla udělat,
nepoznám to na ni, ještě tak dobře se neznáme, jsem sobec. Pouštím film Česká Rappublika, je neuvěřitelný jak jsou schopný
hrát si se slovama. V půlce filmu už mám zas na ni chuť.
To přece nemůžeš myslet vážně, myslím, neboj já ti věřím, že to zvládneš. Jsem v ní, vlním se klidnými pohyby, omlouvá se, že není schopná vnímat obě věci najednou, chápu to, ten film znám a pozornost věnuji pouze ji. Začnu být trochu aktivnější, zavírá oči a prohýbá se, sliním si prsty, a volnou rukou ji dráždím klitoris, funguje to, jejím tělem vystřelují vlny energie, tím mě dostává proto odpadám tak brzo. Kolo končí, nepoznám jestli se udělala, asi ne, byl jsem zase moc brzo a musel jsem ho vytáhnout, jako ty kola před tím.
Ležíme vedle sebe, ptá se mě jak je možný, že máš pořád erekci.
Jen pokrčím ramenama.
To fakt není možný.
Není možný?
Copak tohle neznáš? To ty jsi měla 40chlapů v posteli,
a já ikdyž jsem se kdysi vážně snažil nedosáhl jsem ani počtu prsů na rukou. Tohle není možný a začíná mi honit péro, uvažuje,
někde je chyba, no jasně jsem sexuální deviant.
Přitaká no asi jo.
Fajn, tak máš ve svý sbírce úchyla
a jaký to je?
Neuvěřitelný.
Výstřik, teda jen takový pokus o něj, dneska je už
přeždímanej. Ležíme vedle sebe. Mluví. Používá super slovo otlapkávat,
uvažuje proč se dva lidi musí opít než se začnou
otlapkávat.
No kdybych se na tebe vrhnul hned při tvém příchodu,
tak už sedím v cele předběžného zadržení.
Ale tohle je o život co tu provádíme.
Jo já vím, proč taky myslíš že to dělám,
nemůže být lepší smrt než se upíchat k smrti.
Prý mám zajímavé oči a nos, že ty jsi ještě nevystřizlivěla co?
Pouštím další film René a usínám ji na rameni.
Probudím se u konce a ptám se, jak jsi na tom?
Ona v pohodě,
Tak jdem na to.
Jasně.
Nevěří mi, že jsem toho ještě schopen. Hladím ji na zádech,
moje péro se probouzí z hodinového zimního spánku,
ale jde mu to ztuha, po tolikátý už překvapuje mě samotného.
Dnes je prostě fajn konstalace hvězd.
Do ouška ji šeptám.
Chci tě. Líbám ji na zádech, vystrkuje na svůj zadeček,
péro by stálo pořád, ale odpadám po fyzické stránce a moje pohyby
ztrácejí na síle.
Jednou rukou se dráždí.
Super chvíle.
Dopadám vedle ni. Vyřízený.
Oba hluboce oddechujeme. Usmívá se.
To není možný
Co?
Jak to že můžeš pořád?
To co mám tam dole si žije vlastním životem,
kecáš, tohle vše jde z hlavy, jo kecám, vzrušuješ mě... pořád..
To chceš celý den proležet v posteli, celý den? Už je kolem 16 hod.
Dobře dáme ještě pár čišel a pak zajdem někam na jídlo jestli chceš, Ať tě to ani nenapadá, vstává a obléká si kalhotky, hledá podprsenku,
strhávám ji k sobě, jsi pomalá nestihla jsi zdrhnout,
menší boj o kalhotky, hele Death on line já to bych to ráda přežila,
jj vím, neboj s tím se počítá.
A z posledních sil se pouštím do posledního kola tohohle odpoledne.
Jsi blázen.
Oblékáme se.
Jdem na to jídlo? Mám už docela hlad.
Já chci domů potřebuju sprchu, šampon a kartáček na zuby. Na zastávce tramvaje kupujeme bagetu, rohlíky salám,a pivko na srovnání. Jíme to na lavičce před sámoškou jak bezdáci. Tak co se ji sakra honí hlavou, sám nejsem schopný dát dohromady větu. Doprovázim ji do její časti Prahy. Mlčíme. Říkám jsem vyřízený, v hlavě mám úplně prázdno, žádný slova, nic. Jsem na tom stejně, úplně jsi mi vymrdal mozek z hlavy.Tak první kladný hodnocení, jestli se to dá vůbec považovat za hodnocení.
Dojdeme na křižovatku, kde se naše cesty rozdělují.
Říkám tak večer a ona uvidíme,
ne uvidíme, ale uvidíme se, jo? Dostávám pusu.
Odchází a pořád mě sleduje, začínám tušit, tady mi něco nehraje, ale jsem ještě pořád oblý štěstím či zbytkem chlastu. Jedu přes celou prahu pro krmení pavoukům, v hlavě se mi honí hodně otázek sakra co je to vůbec za člověka, ona o mě věděla všechno, fajn tak umí číst,
lehce se dal předpokládat každý můj krok.
Za to já o ni věděl úplný hovno a ani jméno jsem si nezapamatoval,ale mám příjemný pocit z toho jak jsem ji naložil,ale asi toho bylo na ni moc.
A to mi překazila ještě tak dvě čísla kdy vypadala vážně
špatně až zoufale smiloval jsem se nad ni a nechal ji vydechnout. Vracím se z objížďky po Praze, jsem zpátky na andělu,koukám na program kin, nic co by mě uchvátilo.
Píšu ji sms. Žiješ? Vstávej, jdem do kina :-D
Žádná odpověď, dorazím do svý kopky, zapnu kompa,
přihlásim se na síť a čumím na vzkazy, jeden je od ni,
a pod ním účastník smazal profil, není možné mu poslat vzkaz,
Kurva.
Další co si ze mě udělala jen postelovou hračku – ještě že neposlušnou.

Jsem laciná postelová hračka
Rozbalit
Protřepat
Použit
Zahodit