Přednáška...

Vlastně jsem ho ani neznal, mimo pár přednášek, kdy si po první hodině sedal vždycky vedle mě, jsem ho jen sem tam viděl, jak nad něčím dumá v knihovně. Párkrát jsme si řekli ,,ahoj,“ párkrát ,,měj se,“ párkrát prohodili dvě věty v celku o ničem.

,,Tak kolegové, začneme, dnes se budeme zabývat…,“ spustil přednášející. Kdyby tady Ondra seděl, už by si to psal. Zapisoval všechno, propiska se jen míhala nad papírem a jen sem tak protáhl ruku, jak ho musela chytat křeč. Snažil se, bylo to na něm vidět, pořád listoval ve skriptech, potrhával, vypisoval a zakládal stránky.

,,...mediální obsahy, jak jsme je definovali…,“ pokračuje muž středních let v saku, v němž je mu očividně horko a co chvíli si sahá k límečku u košile. I tohle by psal, nespustil by oči ze sešitu, myslím, že přednášejícího prakticky vůbec neznal, když se jen díval do papíru.

Po chvíli přestávám poslouchat výklad, který se mi slil do jednolitého nepříjemného zvuku a dívám se z okna. Bojím se podívat se na stranu po mé levé ruce, kde by seděl Ondra, kdyby tady byl. Nikdo si tam nesedl z důvodu, že je to místo po něm nebo z jiného důvodu? Dívám se na všechny z našeho okruhu, je nás přes 50. Holky ve druhé řadě hrají na notebooku hry, Filip o pár míst dál se snaží vypadat nenápadně, ačkoliv vidím, že má k spánku jen krůček. Skupinka pod oknem se tiše baví, ačkoliv přednášející namáhá hlas…Po hodině se půjde domů, na pivo, na diskotéku, na mejdan na koleji, do kina, nebo jen tak posedět do baru…nikdo si nevzpomene, že tady není Ondra, kterého vlastně ani nikdo neznal, protože se všemi prohodil jen párkrát ,,ahoj,“ a několikrát ,,měj se.“

Až se bude vycházet ze třídy, třeba si ještě někdo další všimne smutečního oznámení, co od včera visí na nástěnce fakulty…