Moje sebepoškozování a největší idiot ve městě.

Neděste se. Tenhle článek nebude o tom jak si doma řežu žíly či něco podobného. Dokonce se tenhle článek pokusím napsat i úsměvně. Mno možná jsem to trochu přehnala stím nadpisem. Snad ho ještě upravím. Nevím. Nechám to bejt. Mamka vždycky říkala že většinou to co mě napadne jako první je správně.
Jo říkala mamka. Často vzpomínám co říkala mamka. Od malička mám tendence se sebepoškozovat. Teda asi. Když jsem byla malá bylo to pořád ,,Nelez do té kaluže.Budeš mokrá." Ťáp. Už jsem tam byla.
,,Nesundávej úplně ten obal z nanuku budeš špinavá." Blem. Už jsem byla čokoládová až za ušima. Teď koukám je mi tolik kolik mi je a nějak mě to nepustilo. A to i přesto že na to vždycky dojedu. A tak mě napadlo že se to sebepoškozování zvětšuje.
,,Nejezdi do té nemocnice.Uchovej si hezké vzpomínky." Hups. Už jsem tam byla a dneska mi z hlavy tehdejší obrázek nikdo nevymaže. A moje traumata se stupňují.

Třeba minulý týden. Potkala jsem jednoho krásného chlapa. Kamarádky mi říkaly že je to hajzlík ale já ne. Šup a už bylo po... Teď ztoho mám další trauma neboť jsem se do něj asi zamilovala.
Jenže i kdyby měl na čele napsáno JSEM VŮL, na krku ceduly JSEM TEN NEJVĚTŠÍ IDIOT TADY VE MĚSTĚ a ze zadu na tričku NEVŠÍMEJ SI MĚ SPÁLÍŠ SE. Stejně se s ním seznámím. A tak bych si často dala nejraděj přez hubu...ale nemusím život to udělá za mě :0)