Hledám přítele pro svého přítele. Zn. nespěchá.

V tomhle městě prodávaj bezdomovci časák, kterej se jmenuje Big Issue. Mám ho rád. Je v něm ode všeho trošku. Muzika, filmy a tak. Připomíná mi Reflex.
Jednou jsem tam narazil na charitu, která zprostředkovává dopisování s lidma, který jsou uvězněný v americkejch vězeních. Jsou uvězněný a odsouzený k smrti.
Už víc jak rok si píšu s Josephem. Sedí v Alabamě. Už víc jak 10 let.
Budu upřímnej. Když jsme si vyměnili prvních pár dopisů, myslel jsem si, že je Joseph další justiční omyl. Že ho jako podržím a dodám mu odvahu bojovat za svobodu. Cha.
Joseph ale nic takový nepotřebuje. Za to, co udělal, se už svobody nedočká. Ale i když..
Joseph potřebuje kamarády do deště, který si s ním budou chtít psát. O čemkoliv. O tom, jak jaká je život někdy svině. O tom, jak jste si včera namazali chleba.
Psát si s ním není žádnej závazek. Žádný břímě. Joseph má sourozence a rodiče. Joseph nepotřebuje soucit. Joseph je ve svejch 33 pořádnej kus chlapa. Joseph potřebuje poznávat nový lidi. Kdo ne?
Já to vidím asi takhle, kdo by si chtěl pravidelně procvičovat angličtinu, ať mi mi napíše na martin_tvrdy@centrum.cz
Ne hned. Chvilku počkejte. Den, 2. Ráno moudřejšího večera, jak se říká. Mně to trvalo přes měsíc, než jsem se konečně rozhodnul, že napíšu: Hello Joseph,....
Uf, a je to..... Ani to moc nebolelo (jako napsat těhle pár řádků). I když ani tohle nebylo lehký. Chápete, že jo?
Teď mě napadlo, jaká by to byla senzace, kdyby se na Marsu, nebo na Měsíci objevil život. Kdybych se o tom dozvěděl ze zejtřejších novin, byl bych stejně vzrušenej, jako když jsem objevil život v alabamský cele smrti?
Snad.