Že vás poslouchám...?

Zvoní mi telefon. Z displeje na mě kouká neznámé číslo s předvolbou.
‚Kdo to může být?‘ Ptám se sám sebe v duchu a zvedám hovor.
„Prosím?“
„Dobrý den, tady služba T-mobile, můžu vás na chvíli zdržet?“ Zní mužský hlas z druhého konce telefonu.
‚Proboha ne!‘ pomyslím si, ‚tohle miluju, musím ho nějak slušně odpálkovat.‘
„Ehm, nezlobte se… ale já.. celkem spěchám… snad někdy jindy…“ vymlouvám se.
„Nebude to moc dlouho trvat, mám pro vás výhodnou nabídku! Pouhých pět minut!“ Nedá se odbýt operátor.
První pokus neúspěšný
„No dobře…“ svolím tedy.
„takže, jaký máte tarif?“ ptá se mě.
„Co je to tarif?“
„Aha… Tak tedy, třeba, kolik platíte za odeslání jedné SMS zprávy?“
„No asi dvě koruny…“ odpověděl jsem.
„V tom případě je tato nabídka pro vás jako stvořená!“ To nadšení v jeho hlase je nepřehlédnutelné.
Zatímco operátor vychvaluje novou službu oné telefonní společnosti, já uvažuju nad tím, jaká je šance, že ze všech těch lidí, kteří jsou u ní zaregistrovaní, zavolají zrovna mně.
„Bože, proč já? zabručím si sám pro sebe.
„Co prosím? Nerozuměl jsem.“ Ptá se nejistě operátor.
„Že vás poslouchám.“