Vlak jménem osud

Nasedla jsem do rozjetého vlaku, až po usednutí s mojí místenkou jsem zjistila, že tenhle vlak nemá brzdy, ani žádnou přestupní stanici...letí dál do dáli a je jen jedna jediná stanice...v tom vlaku najdeme lidi, kteří si přisednou a stráví cestu a námi a ty, kteří radši přeběhnou do jiného vagonu...můžeme šílet, snažit se rozbít dveře, nebo jen tak sedět a čekat....čekat až dojedeme...až na naše místo sedne někdo jiný...až nikdo nebude vědět, kdo na tom místě seděl...nikdo si nevzpomene...vlak pojede dál...pořád naplněn a stále stejným směrem....bez zastávky...s jedním koncem...