Opožděný Ježíšek

Dětství jsem prožívala na Slovácku v neradostné době druhé světové války.Moji rodiče měli malé hospodářství, ale aby byla rodina lépe finančně zajištěna, dojížděl tatínek za prací do vzdálené Moravské Ostravy.

V době předvánoční voněla celá naše chalupa cukrovím.
S pečením začínala maminka brzy, aby se vše stihlo. Pro mne i mladší sestru byly všechny ty dobroty tabu, leda nějaké nepodarky, ale těch moc nebylo,protože maminka byla šikovná "cukrářka."

Konečně nastal ten toužebně očekávaný Štědrý den. Po ránu přinesl tatínek do světnice jedličku, však mu ji rok co rok posílal strejda z Valašska, a my ji začali strojit. Nejdřív jsme na vrcholek připevnili špicu
a pod ni hvězdu, pak jsme zavěsili vánoční ozdoby - jablka, ořechy i sladké bílkové cukroví, "křapáky". Nakonec jsme připevnili svíčky a pověsili ručně zhotovené papírové řetězy. Po celý den jsme se postili, k obědu byla jen česnečka, abychom večer uviděli zlaté prasátko. Odpoledne jsme šli s rodiči na bohoslužby, spojené s vánoční besídkou. Po návratu do setmělého domova jsme usedli k štědrovečerní večeři. Měli jsme zpravidla řízky z králíka a bramborový salát. Ryby se u nás na vesnici tehdy nedaly koupit. Pak již nastal večer s koledami a dárečky. I když jsem ještě neuměla číst a četli mi rodiče, těšila jsem se vždy na dárek nejmilejší, na pohádkovou knížku. Ta tam kupodivu nikdy nechyběla. Všechny svatvečery si byly tak podobné, že mi dnes splývají, jen jeden z nich se lišil a na něj nikdy nezapomenu.

Když jsme po večeři rozsvítili svíčky a zazpívali koledy, nastalo, jako obvykle, rozdílení dárků. Objevila jsem pod stromečkem i dva balíčky s mým jménem, jeden velký, druhý malý. Ten malý skrýval dřevěné malované pouzdro s tužkou, perem, gumou na mazání a ořezávátkem.Velký vypadal tajemně. Představovala jsem si, že v něm budou knihy. Ale jaké bylo moje zklamání ... Po rozvázání motouzku vykulil
se z hedvábného světlezeleného papíru štůsek vínově červené sametové látky. Prý pro mne a sestřičku na sváteční šaty. Dala jsem se do pláče a nebyla k utišení. Marně mi rodiče vysvětlovali, že sehnat takový krásný drahý dárek dalo Ježíškovi jistě daleko víc práce, než koupit knihu. Myslím, že tenkrát za něj, chudák Ježíšek, musel obětovat nejmíň dvě husy.

Moje Vánoce byly nadobro zkažené a rodiče nešťastni. Však když se tatínek za týden opět vrátil z Ostravy, dovezl knihu, Karafiátovy Broučky. Byla sice jen brožovaná, ale zato plná krásných barevných obrázků.
A já tehdy skutečně uvěřila tatínkovi, že mi ji posílá Ježíšek, když jsem si ji tolik přála. Prý ho potkal
v Ostravě na rynku.
A co se stalo s tím vínovým sametem? No přesně to,
nač jej Ježíšek určil. V kouzelných šatkách se žabkama
a krajkovým límečkem jsem byla záhy po Novém roce představena panu řídícímu při zápisu do první třídy. Brzy jsem se naučila číst a psát, a láska ke knihám mi vydržela dodnes.