Zálusk

Dnes mi budík zvonil od půl osmé do čtvrt na devět. Zatímco na mě to nezapůsobilo, Martínek vzbuzen byl, ba dokonce vstal. Ve zmíněných čtvrt na devět jsem vstala a divila se, že je stále v pyžamu. Prý si přivstal, aby se mohl dívat na pohádky. Nezlobila jsem se na něj, protože mi koupil kapky do očí. Byli jsme spolu také v jídelně. Utkvěl mi v paměti okamžik, kdy kuchař volal na pokladní:“Smaž na tabuli ty smaženky!“ Mrzelo mě to. Měla jsem na ně zálusk.
Dala bych si lusk, nadívaný lusk.
Kluk nesl luk kus lesa. Skrz skluz sklouzl mu lusk. Bosa ho orosila stoletá rosa. Klesl a lehl v lesa stín aniž by hlesl. Pak sedl na osla, na zádech krosna, v ruce ruksak a los.Rozjel se v klus jak ras.
Rozezpíval se kos, nepozvaný to host. Uvelebil se v post, beze stop leze ve větvoví olšoví.
Nikdo se nedoví kam kluk vezl lusk a luk přes devatero luk pokosených.