Díky 1E6 za krásné ráno

Byl to všední den jako každý jiný. jela jsem do školy trolejbusem a měla jsem plnou hlavu sociologie. Snad to zvládnu. Říkala jsem si. Postupně se trolejbus plnil a já se dostala do jednoho rohu troleje. Trochu to bylo k vzteku. Materiály k sociologii jsem byla nucena stočit do ruličky.A vmáčknout se ke sklu. Na další zastávce sebou trolej hrkla. Několik lidí vystoupilo ale pořád byla trolej dost plná. Město bylo ucpané a trolej začala popojíždět v koloně. Ve vedlejším pruhu přibližně stejnou rychlostí popojížděli auta. Vím že je to neslušné ale dělám to. Po každé se dívám z troleje do interieru a posádku vozu. :0D Nemějte mi to prosím za zlé ale...Tak se tak dívám do stříbrné octavie a seděl tam muž kolem třiceti let. Měl slušivou mikinu tmavé brýle. A krásně se usmíval. Ani nevím jak začala jsem se culit taky. Po chvilce vidim že si sundává brýle a dívá se přímo na mě. Oba dva postupně roztahujeme pusu do širokého usměvu. V jeho vedlejším pruhu je nucen popojet. Naštěstí ho po chvilince zase dojedeme. Opře se o volant a upřeně se na mě dívá. Pro jistotu se kolem sebe otočím. Co když je ta na někoho jiného. Ale nikde nikdo. Většina lidí co se drží tyčí je ke sklu zády. Když se na něj podívám znovu usměje se tak, že už není pochyb že to patří mě. Jenže jeho pruh se rozjede. Posmutní zamává mi a jede dál....Dneska se tedy na všechny okolo usmívám a culím jako sluníčko a díky němu mám den mnohem veselejší...Jen škoda že jsem něco neudělala že jsem ho nějak nezastavila nebo něco....Ale co....Jistě by se z něj vyklubal nějaký osel myslící pouze na sex a své sebeuspokojení. Pak by se jistě to kouzlo okamžiku rozbilo. Vždyť bylo tenké jako mýdlová bublina. Ach ty moje hypotézy.....