Mé zasvěcení 1 - paktující

Až do této chvíle byl Pavel rádoby satanistou, který si své satanské rituály vymýšlel. Když před pěti dny sehnal konečně knihu satanská bible, přišlo jeho zasvěcení:


"Kresli svou krví!" Našeptával démon Leviathan Pavlovi do jeho snu pátou noc.
Pavel měl neklidný spánek a pořád sebou házel, když se najednou probudil. Podíval se na hodiny a ty ukazovaly za minutu půlnoc. Posadil se na postel celý zpocený a jen tak koukal do zdi... Přemýšlel o svém snu.
"Kresli svou krví!" Našeptával démon Pavlovi do hlavy.
Pavel vstal z postele a z lékarničky si vytáhl inzulínovou stříkačku, kterou položil na stůl. Pak si vzal satanskou bibli, kde na přední straně obalu jest nakreslen bafomet, Leviathanův pantakl, a položil ji na stůl. Pak si vytáhl ze stolku čistý papír, a když jej také položil na stůl, tak se mlčky na přichystané věci díval.
"Kresli svou krví!"
Najednou Pavel vzal do pravé ruky inzulínku a jehlu zabodl do žíly na levé ruce. Natáhl krev. Kouknul na Leviathanův pantakl a nad papírem zmáčkl píst stříkačky, která ze sebe vytryskla jeho krev. Nakreslil kruh, pak obrácený pentagram, kozlí hlavu přes hvězdu, vepsal jména démonů Samael a Lilith a nakonec připsal k patřičným cípům hvězdy patřičná hebrejská písmena, jenž jsou jménem Leviathan.
Když už jsem udělal pakt, neměl bych udat i podmínky?" Zapřemýšlel Pavel. Čekal až krev zaschne a uvažoval o tom, co by na pakt udal jako podmínku, až ho najednou napadlo: "Všichni lidé musí zemřít!" Pakt otočil a na druhou stranu svou krví tato slova napsal, pod ně se podepsal.
Pakt tvořil s nenávistí vůči lidem, kteří mu ubližovali a tím uvolnil do éteru psychickou sílu silné nenávisti použitím akášického principu ve své krvi, kterou démon Leviathan přijal do ze sebe odloučené prázdné duševní éterické energie. Ty dvě síly se spolu spojily a vytvořily tak novou duši schopnou samostatně exiatovat. V ten moment se z Pavlova těla vytratil poslední cit lásky, který v sobě měl a nabyl sílu temného démona jehož stvořil svým paktováním.
Pavlova láska z jeho duše se oddělila od jeho těla s vlastním vědomím a tak na sebe koukal z astrálu. Ještě si neuvědomoval, že je posedlým, jen tak fascinovaně koukal na sebe sama. Náhle si ale všiml, že je v místnosti ještě něco dalšího. Otočil se do kouta a spatřil Leviatana, který na něj vztáhl pařát a Pavlova dobrá stránka duše se ocitla v jiném prostoru.
Nyní stál v černočerné tmě na mostě, po nímž tekla řeka z krve. Když se otočil zpět, tak spatřil jakoby v televizi své tělo ovládané entitou, jíž paktem stvořil, nemohouce však do světa lidí vkročit. Na druhé straně byla černočerná tma, do níž také vkročit nemohl. Byl v pasti tohoto hrůzu nahánějícího vězení, do něhož ho uvrhl Leviatan.
Pozorně koukal do temnoty a náhle z ní viděl přicházet dvě postavy, přičemž byly osvětlovány snášejícím se zářívým světlem nad jeho hlavou, které bylo beztvaré. Byl šokován tím, co spatřil. Dvě stejné postavy ale přesto naprosto rozdílné. Rozpoznával sama sebe.
„Toto je tvůj soud.“ Zazněl hlas vycházející z jasného světla.
Pavel jen mlčky hleděl na ty dvě postavy, které byly jeho skutky za jeho žití. Jeden z nich byl jeho pozitivními skutky jež vykonal a ta druhá jeho negativními skutky jež vykonal. Tiše pozoroval zážitky z jeho života, a bylo mu zřejmé to, co bylo naprosto jasné. Ve svém životě vykonal mnohem více negativnho než pozitivit. Pavel byl celý uchvácen do tohoto dění, jež pozoroval a při tom prožíval silné emoce těch, kterým zlo sám v životě páchal. Cítil všechno to, co cítili druzí, při jeho jednání s nimi.
„Tak?“ Zazněl hlas z jasného světla, když tohle podivné divadlo jeho soudu ustalo.
„Přál bych si to napravit.“
„Staniž se.“ Ozvalo se a v tu chvíli byl Pavel opět ve svém těle. Něco bylo ale jinak. Najednou si uvědomil, že vnímá astrální bytosti a vidí je. V místnosti s ním byl démon, jež svým paktem ztvárnil a ten mu vyhrožoval.
„Nemůžeš porušovat svůj pakt, za to tě potrestám.“ Řekla mu bytost.
„Ne, teď bude všechno jinak. Už nebudu lidem ubližovat, tak jak jsem jim ubližoval do teď. Zmiz.“ Křikl Pavel do nočního ticha a pakt si uschoval.
Další den ráno se probral a spěchal za svou milovanou, aby se ji svěřil se svým prožitkem. Když však za přišel za Michalou, dozvěděl se něco šíleného.
„Co tady chceš? Cožpak jsi se semnou nerozešel před dvěma týdny?“ Pronesla překvapeně Michala.
„Jakže?“ Nevěřícně a tupě zíral Pavel na Michalu.
„Děláš si legraci? Copak si to nepamatuješ? Nevím co se s tebou stalo, ale před dvěma týdny jsi se začal velmi podivně chovat, jako by jsi v sobě neměl kousku dobrého citu. Prostě jsi nás všechny poslal do prdele.“
„Jak všechny?“
„Rodinu, kamarády a taky mne. Semnou si se rozešel a to dost hrubě a neurvale. Proč si to udělal? Co se s tebou děje?“ Řekla s pláčem Michala.
„Promiň, na nic takového se nepamatuji. Něco se mi stalo. Včera v noci jsem se probudil a měl jsem takové nutkání vykonat jeden faustovský rituál. Dáš mi šanci ti to vysvětlit? Prosím?“
Michala na Pavla chvíli koukala, ale protože jej hluboce milovala, tak souhlasila a oba se odebrali k Pavlovi domů. Tam ji Pavel všechno vysvětlil a ukázal jí pakt. Nakonec mu také došlo, že těch pár okamžiků při jeho soudu v jeho těle dva týdny démon páchal zlo okolo něj.
Náhle se démon zjevil v místnosti kde byli. „Zabiju ji, abych tě potrestal za tvou drzost.“
Pavel se polekal. „To nemůžeš!“ Křikl do ticha.
„Cože?“ Lekla se Michala.
Pavel si uvědomil, že Michala démona nevidí ani neslyší a tak jí o něm pověděl.
„Jsi vážně cvok.“
Najednou se démon rozletěl po místnosti a vnikl do těla Michaely, čímž ji začal ovládat.
„Přestaň!“
Démon se zachechtal a hodil po Pavlovi brutální pohled. Když se chtěl Pavel zmocnit těla Michaly a uchopit ji, tak se démon v jejím těle rozběhl přes celou místnost a se vší silou hlavou narazil do protější zdi. Tělo Michaly se zhroutilo na zem, a Pavel jen tak šokovaně čučel na ní. Když se vzpamatoval, uvědomil si, že je Michala asi v bezvědomí a tak se ji snažil probudit. Po chvilce se mu to povedlo.
„Co… Co se stalo? Strašně mě bolí hlava.“
Pavel nechtěl říci pravdu. „Omdlela jsi a praštila jsi se do hlavy.“
Místností se rozléhal smích démona, který se pořád smál.
„Aha. Asi půjdu domů.“
„Možná by jsi měla zajít do nemocnice.“ Navrhl Pavel.
„Ne, to bude dobré. Jen se potřebuji vyspat.“ Pavel Michalu doprovodil domů, a pak se vrátil k sobě.
Následující tři týdny byl Pavel trýzněn démonem, který si dokázal vzít tělo Michaly a použít jej jak chtěl. Jednou mu skočil s jejím tělem pod auto, pak se řezal po těle nožem přes žíly, nadával mu, bil ho. Vždy, když se Michala vrátila zpět do svého těla, tak si nic z toho, co démon s ní vykonával, nepamatovala. Jen mu vyprávěla o svém snu, který v ten momen prožívala aniž by si uvědomovala, že jsou to její astrální cesty. Pro Pavla se chvíle s Michalou, jež byla posednuta jeho výtvorem, staly neúnosnými. Už nevěděl jak dál a tak na internetu našel návod jak provést exorcismus se vším potřebným. Všechno potřebné sehnal a svěřil se se svým problémem dvěma kamarádkám přičemž je také požádal o pomoc, při vykonávání rituálu vymítání.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ