Žízeň na konci kohoutku

Bylo to skoro jako zázrak. Zavadil jsem o pěknou ženskou. Starší, ale pořád se jí leskly řidítka. Jestli jsem jí dobře rozumněl, tak pracovala v salónu krásy někde na Peverellu. Vlasy na mikádo, menší postavička a větší kozy. Přesně můj typ. Vedle dalších jinejch typů.
,,Maj nejm iz MaRtin,“ řekl jsem jí na baru, kam si pro mě přišla.
,,Hm, OK,“ prohlýžela si mě. Pak řekla něco, čemu jsem moc nerozumněl.
Jediný, co mě napadlo říct, bylo: ,,Ček Republik.“
,,And what......“ Zase mi uniklo, co mi říkala. Pokrčil jsem ramenama.
A pak na všechny zakřičel barman: ,,This the end.“ To znamenalo, že zavíraj.
,,Where do you.......?“ ptala se.
,,SoRy?“ taky jsem se zeptal. To už jsem stáli venku na chodníku.
,,Where do you......?“
Tak nic. Dál mě moje angličtina nepustila. Aspoň jsem se na ní hezky usmál. Taky se na mě usmála. Pak se otočila a mávla na taxíka, kterej se k nám blížil.
Taxík zastavil vedle nás. Otevřela dveře, chytla mě za ruku a nastoupila. A já s ní. Pak něco řekla taxikářovi. Oba se zasmáli. Tak jsem se taky hezky zasmál. Všechno bylo v pohodě. Vyrazili jsme a já nevěděl kam. Uklidňovalo mě, že si o mě opřela svoje krásný kozy a hladila mě přitom po stehně. Okýnka se začli pomaličku mlžit. A mě se postavil.
Po pár minutách taxík zastavil. Zaplatila a pak mě zase chytla za ruku a vystoupili jsme. Stáli jsme před vchodem nějakýho baráku s bytama.
,,This is.....,“ něco mi vyprávěla a kejvala směrem ke dveřím. A mě pořád stál. Usmál jsem se na ní a přikývnul.
Odemkla a dovedla mě k sobě do bytu. V tom bytě bylo všechno velký. Velkej gauč. Velká lednice. Velká televize. Velká postel.... A velkej kocour. Seděl na kuchyňský lince a lýzal konec kohoutku. Došla k lince a upustila trochu vody. Kocour spokojeně zamručel a znovu začal olyzovat kohoutek.“
,,Dennis,“ ukazovala na kocoura.
,,OK, Denniz,“ zopakoval jsem po ní. ,,Denniz big.“
,,Big,“ usmála se a svlýkla si svetr.
,, Denniz big end ju najz,“ řekl jsem jí.
Znovu mě chytla za ruku a dovedla mě k dalším dveřím. Otevřela je a postrčila mě dovnitř. Byla to ložnice.
,,This is my bedroom. Do you.....“ tomu zbytku jsem nerozumněl.
,,Bedrům najz.“ Všechno jsem ze sebe shodil a lehnul si na postel. Rozesmála se. Pak zhasla. Slyšel jsem její kroky. Pak jsem se zastavila a na zem začlo dopadat její oblečení. 1, počítal jsem, byly kalhoty. 2, tričko. 3 (zase se mi postavil) mohla bejt podprsenka, nebo kalhotky. Pak zašustila deka a já ucejtil, jak se její kůže dotkla mojí kůže.
3 byla podprsenka. Kalhotky byly na mě. Pak jsem jí začal dělat, co dělám s každou ženskou. Cejtil jsem, že se jí to líbí. O něco později mi oběma rukama chytla hlavu a zatlačila mě ke svýmu klínu.

Tentokrát jsem pochopil okamžitě.
Začla hlasitě vzdychat a já si vzpomněl na Dennise. Na jeho žízeň. Na žízeň, kterou mu pomohla ukojit. Myslel jsem i na její žízeň, kterou právě hasim já. A myslel jsem na mou žízeň, která na ni čeká na konci mýho kohoutku.