hrdina, aneb boj s osudem

část první

požádal o místo u stolu, byl menší, pečlivě upraven a léta neměněn.
požádal o místo u mého ranního stolu se snídaní a čtivem.
držel v ruce panáka rumu a jinak nic.
všude kolem volné stoly na stání na panáka přímo stvořené.
on požádal o místo u stolu, sednul si a položil rum před sebe.
vychutnával tu žádostivou chvilku bolestně - slastného čekání.
oba jsme čekali, oba jsme čekali na vyvrcholení tohoto okamžiku, oba nenápadně…
já musel, on mohl, fascinující příprava na sobáš, s obřadem soustředění.
několik minut se takto trýznil a…. byl tam!
a s pozdravem odešel, s aktovkou do práce..

část druhá

ještě víckrát jsem ho viděl, občas si přisednul, usmáli jsme se na sebe. výjev jako s předtočeného filmu, moh‘ jsem se na ten výstup spolehnout, sázel bych na něj.
pak měsíce jsem vynechal, a on přišel jako jindy, zdvořilej, usměvavej a plnej pokory.
odevzdání osudu. sednul si opodál s téměř vítězným pohledem na všechny kolem. těžko pozorovat na metr blízko. loužička pod rumem mně přitáhla zrak a pak on sám. jednu tvář měl napůl zarostlou, na saku chyběl knoflík a druhý se chystal.
pečlivý zevnějšek s třesoucí se rukou..,
soustředěný pohled na cíl a vítězství je jeho!
a čtu na zádech v osudu jednoho, co odchází snad ještě pracovat, jednoho, co se bojí večera…