Dopis bez známky

Píšu ti z tmavé ulice. Háčkuju řetízky nesmyslných slov, které si nikdy nepřečteš - prstem do písku. Je pátá ranní. A já budu šestá večerní. Až usneš varhanním spánkem, však co mi brání, až dohoří ti svíčka, kuličky na počítadle sčítat?

Ale ty se bojíš zavřít víčka..

Kouzelník dostal na frak, klobouk dolů. Králíci sklopili uši. Vytřu ti zrak a potom podlahu, tak slunce v duši. A až budu z dosahu.. chyť si mě a polámej mi křídla než utopím tě v bílé kávě, než utopím tě v lžičce mýdla. Neptej se, diváci už trnou. Trneš. Trnem v oku, budeš jim sto světelných roků. Bok po boku, krok po kroku, však bez pokroku. A srdce buší. Bezdeché publikum, vakuově sepjaté, zkříží ti plány křížem krážem.

V nouzi poznáš přítele a v příteli hada. Zrada. Když čekám med, podá mi jed, vždyť had není včela, tak co jsem chtěla? Pít! Pít s hlavou nad vodou šlechtickou metodou. Lačná žízeň a slastná trýzeň. Nezlobím se na svět, nezlobím se na oko. Skleněné baroko! Po baroku obscese. Otoč se a já, jak zákon káže, zabiju tě zbraní střední ráže. Očekávám aplaus. Stráže!

Odvál je čas a děravé kapsy, poztrácel jsi sílu ctnosti. Přítomnost je těhotná budoucností. Boj s větrnými mlýny rozežene všechny splíny. Klíny dál vrážej mi do hlavy, postavy postav postaru. Jsem jen panenka z bazaru, ty dobře znáš ten malý krámek.. Jedno okno, spousta dvěří..

Tak kde leží Kafkův zámek?
Kde?!