Utopie aneb nevidíme to tak černě

kapitola 2.

Ráno se vzbudila ašokovaně koukla na budík, který hlásat devět hodin. Až po chvilce jí došlo, že dnes je víkend. Vyšourala se z postele a vzala telefon, kde svítilio několik nepřijatých hovorů. "Máma". Sedla si do křesílka a vytočila její číslo. "Ahoj mami. No jo mám se dobře....Skutečně? Už se těším až se uvidíme...Dobře zavolám ti kdy budu mít čas...Dobře měj se. Ahojky"

Nenapadalo ji cp by mohla dělat ráno dělat tak zapla televizi a natrefila na jednu z těch příšerných brazilských telenovel. Don Juan zrovna seděl u spící Esmeraldy a ta mumlala ze snů jeho jméno. Když mu nevědomky vyzanala lásku drcl do ní a podal jí snídani...A dál to vidět nemusela.

Crrr.... "Už jdu!!!" Zařvala když nadskočila úlekem od zvonku. "Ahoj Ricky co ty tu?" usmála se když viděla dobrého kamaráda. "Ahoj, nerad tě zase otravuju ale nechala jsi v práci tohle..." šál do náprstí kapsy a vyndal její milovanoý mp3 přehrávač. "Á děkuju jsi milej" Poděkovala a když odmítl její pozvání na kávu zabouchla dveře.

Krátké zamručení jejího žaludku oznamovalo, že je na čase dá si něco na zub. Když upíjela mlíka zamyslela se. Přemýšlela snad o všem především o svém momentálním životě a o životě jaký měla než se z Kolumbie nastěhovala do Evropy. Ten život tam byl nebezpečný a permanentně ohrožený ale ona měla ráda ten adrenalin ne? Tak proč, proč vlastně odešla? Snad kvůli rodině? Ale měla už jen mámu a o tu se staral její starší bratr. A přítele tam neměla. Snad jen Juliet, skvělou kamarádku. Bohužel po tom co se odstěhovala na ni ztratila kontakt. To ji asi mrzelo nejvíc.

Crrr.... "Co se to zase děje?" pomyslela si a šla otevřít. Stál tam pošťák. Předal ji doporučenou obálku, s červeným pruhem. V tí chvíli si přála aby stála někde jinde a byla někým jiným...