Koncert

Byl příliš ospalý, než by se přemáhal, a tak zavřel oči a usnul. Ráno se probudil a slečna nikde. Pokusil se vyprostit zbytkem lahváče, který stál na stejném místě, kam ho pokládal v noci. Podivné zakručení břicha prozradilo, že příští zastávka bude na míse a že další odklady by nemusely mít příjemný dopad na už tak pofidérní hygienu.

John Weed byl chlapík drobnější postavy s charismatickou tváří a delšími světlými vlasy. Pracoval v obchodě s hudebninami a jistý flek to s jeho přístupem rozhodně nebyl. Ostatně, to samé by se dalo říct o jakékoliv jiné práci, kde John dělal. Vlastně slovo "jistota" Johnovi ve slovníku jednoduše chybělo. Vyhýbal se konfliktům a moc toho nenamluvil, pokud se ovšem neposilnil alkoholem. Poslední dobou mluvil hodně a jeho mladou tvář zdobil monokl.

Při návratu ze záchodu našel na zemi kalhoty a při nasazování mu zatrnulo. "Šrajtofli nosím přece vždycky v zadní kapse." Zuřivě začal prohrabávat všechen nepořádek kolem a hlasitě se dožadoval své peněženky. Marná sláva, místo sexu a snídaně do postele se dnes dočkal jen sprosté loupeže.
John nebyl naivní. Věděl, že tohle podělal a nerozčilovalo ho těch pár drobáků nebo průkazka do knihovny. První co mu problesklo hlavou byly totiž lístky na AC/DC, kteří měli za deset hodin odstartovat rockové peklo, na které se snad nikdo netěšil tolik, jako právě John. Alespoň on o tom byl upřímně přesvědčen.

"Ta čubka!" zařval do stěn polepených plakáty kapel, ale muzikanti se nenechali vyrušit ze svého štronsa a s nezúčastněnými výrazy v obličejích jen nadále svírali své instrumenty. V tu chvíli John ztuhnul jak kámen. Náhlá asociace mu způsobila stav nikoliv nepodobný zástavě srdce, než se dlouhými skoky přesunul do ložnice, kde k jeho nevýslovnému uspokojení našel svoji Les Paul kytaru na svém místě. Nutno dodat, že než se mu vrátily životní funkce, značně pozvracel koberec, ale John zvracel blahem, smál se a prskal ten sajrajt z pusy a dokonce na chvilku zapomněl, že byl stále obětí rockového zločinu.

Začal se s kytarou mazlit, líbal jí a skládal jeden kompliment za druhým, když se ozvalo známé cvaknutí a následné vrznutí pantů vchodových dveří, které Johna vrátilo do reálného světa. Instinktivně stiskl svoji lásku pevněji a srdce mu začalo bušit až překvapivě rychle po tom, co udělalo před několika minutami. Neodvažoval se hádat, kdo se k němu blíží a pouze klečmo čekal, co se stane. Trvalo snad celou věčnost, než se objevila postava, trochu povědomá, ale bohužel přesně jedna z těch, které jsou jen částí mozaiky v mlžném oparu všech Johnových barových exkurzí. Každopádně to byla slečna. Dost hezká slečna, napadlo Johna.

"Tak jak ses vyspal rockere?" zeptala se posměšně zbídačeného Johna, který rychle stačil zakrýt zaneřáděný koberec polštářem, který měl po ruce.
"Kdooo, kdo jsi?" zeptal se a dal důraz na svraštění svého obočí.
"Proboha, ty jsi vážně magor. Ale líbíš se mi. Koupila jsem nám snídani, v lednici jsem našla jen plesnivej sýr a pár vajec, který bych nedala ani koledníkům. Výplatu dostanu zítra, tak jsem si půjčila peníze..." hodila po Johnovi jeho peněženku. Ten se nerozpakoval a jal se kontrolovat obsah, aniž by dál vnímal dobře naladěnou, upovídanou slečnu a její příběh. "Ano! Jsou tam!" Připadal si jako znovuzrozený. Všechno bylo tak, jak má být. Dokonce i srdeční tep se mu ustálil na pouhých stodvacet tepů za minutu. Celý šťastný si začal pobrukovat profláklou melodii od AC/DC, přistoupil ke slečně, něžně jí zavřel pusu a tiše oznámil: "Pojď, vykouříš mi ho vedle."