Nový život

Naše malá Glumi je maminkou. Již několik dní jsme sledovali, jak se jí bříško mění a zvětšuje a jednoho večera se to stalo. Bylo tak kolem osmé, když Glumi začala šmejdit po bytě. Zalezla ke mně do skříně, ale odtamtud jsem ji nekompromisně vyhnala, protože nebatikovat moje bílé prádlo porodní krví se mi ani trochu nezamlouvalo. Glumi si nakonec vybrala, protože jí nic jiného nezývalo, skříň v předsíni. Vlezla tam do změti kabelek, kufrů a kabátů a zatím se nic nedělo. Nastlali jsme jí tam aspoň deku.
Později ale nastal koncert, dramatičností podobný předehře Mozartova Requiem. Glumi se objevila na chodbičce a strašidelně mňoukala. Všimla jsem si, že se pod ní vytváří loužička. Proto jsem popadla hromadu starých prostěradel a nakupila je ve skříni do jakéhosi hnízda. Glumi se v hnízdě uvelebila, nebo spíš tam různě polehávala a vzdychala. To trvalo asi tak půlhodinu a zatímco Glumi plakala a tlačila, objevil se jí u zadečku černý balonek. Kňučela a plakala a nevěděla, jak si sednou či lehnout, až ji napadlo, že seskočí ze skříně dolů. Zadržela jsem ji a přemýšlela co dál. Ona tlačila plod ven a já tlačila do jejích plecí, aby nevypadla. Balonek jí za chvilku od zadečku odpadl. Gluminka ten váček začala olizovat a jíst, až se uvnitř něj objevilo malé mokré černé tělíčko. Kočka celý obal snědla a pustila se i do takového červeného vaziva, na které navazovala pupeční šňůra. Když šňůru překousla, tvoreček jemně vypískl. Pozorovala jsem ten zázračnej výjev vyvalenýma očima, i v té tmě šlo vidět jak své děťátko starostlivě a láskyplně čistí. Pak kočka ale začala řvát znova a zanedlouho bylo další klubíčko na světě. Glumi ale nešikovně ležela zadkem ven ze skříně, takže se stalo, že váček s puclíkem porodila přímo do mých rukou. Koťátko bylo teplé a vlhké, otvíralo tlamičku s malinkými zoubky a u nosu se mu dělaly bubliny.
Bylo už půl jedenácté, a protože už rodička neřvala, nechala jsem ji s jejími prťaty odpočívat.
Nějak kolem půlnoci ale Martínek hlásil, že už jsou čtyři a ráno mně vzbudil zprávou, že mláďátek je nakonec pět.
Mamina Glumina už nebyla v tranzu, oči měla jasné a kdykoliv jsem kolem ní prošla, spokojeně mrunkla.