Ukrajina sliby odjezd

Ukrajina 2010

Sedím v hospodě na nábřeží s kamarády z mokré čtvrtě popíjíme a klábosíme.
Naši vyhráli v hokeji tak je o čem.
Jenže my nic nevyhráli, to ONI.
Probírám co se bude dít ve dnech následujících.
Miloš sděluje, že jede s kamsi na Ukrajinu na vodu.
Docela jim závidím a ptám se na možnost účasti.
O možných rizicích ceně vzhledem k vypitému alkoholu moc nepřemýšlím.
Je mi sděleno, že auto je již plné a že mohu být prvním náhradníkem.
Uspokojen tímto sdělením odcházím se zavíračkou domu.
Je středa a zvonek telefonu s Milošovým jménem mne vrací do reality o cože jsem se to zajímal.
S nula promilem se nápad moc dobrým nejeví a on to ví.
Přesto nehodlám couvnout.
Jedu na chalupu pro loďák, pádlo a ostatní blbosti.
Vestu sežrali myši, neoprény sem nikdy neměl, dcery spacák spolu s igelitovou plachtou by měl stačit.
Ještě přibírám hamaku (houpací závěsná síť) sekyrku, vařič, ešus a šlus.
Ve čtvrtek nechci jet, čekám, že my to doma budou rozmlouvat a oni se snad těší, že odjedu.
Tam se však většinou neemigruje to jen Deen Reed co vím a to já nejsem.
Ve čtvrtek balím věci jako trička, bundu, voňavku, prášky po alkoholu a před i proti.
V pátek vstávám sám i to se tedy mám.
Nepojedu si najednou myslím.
Jenže už sem nakoupil jídlo, pití a slíbil, že doma nebudu.
V práci si vyjednávám dovolenou, beru peníze, nechávám se pojistit, přesvědčuji manželku k odvozu na místo srazu.
A jsme na Žižkově v skautské vodácké klubovně.
Zde se nekouří, je sděleno manželce.
Do prdele, a nemluví sprostě!!!
Si asi dělají prdel…
Nedělají, zjišťuji záhy od Bláhy.
Nakládáme pro mne úplně nesmyslné a zbytečné věci tedy vesty, helmy, provazy atd.
Do auta se skládáme téměř na doraz.
Vlek je naplněn loděmi a různými blbostmi.
Nikde nezvoní flašky to asi skrývají tašky myslím.
Neskrývaly to my ne a pak jo.
Pokračování až budu mít čas a dle zájmu.