Monsieur, addition!

Nikdy jsme spolu netančili.
Snad jen malinko v posteli, ale to se nepočítá.
Chci tím říct, že jsme se oblečení a vzpřímení nikdy nedrželi v objetí, netiskli si zpocené ruce, šustivě se nepohupovali (líčko na líčko a krok sun krok a raz dva tři - dva dva tři) a společně nekroužili po parketu.

A to jsem, prosím pěkně, zatraceně dobrý tanečník.
Polka, valčík, džajf, tango, nebo i obyčejný ploužák. Nemám problém.

Mě to opravdu strašlivě mrzí. (Možná je mi to líto ještě o něco víc než to, že jsme vedle sebe nikdy neplavali v moři.)

Tanec. Víš ty vůbec, co to pro mě znamená s někým tančit?

A na kolotoči jsme taky nebyli. (Přitom osvětlená Vídeň vypadá, z výšky ruského kola v Prátru, velmi romanticky.)

Ještě, že jsem ti ukázal na pouti v Tulešicích, jak skvěle umím střílet do papírových růží.
Pálil jsem zásadně na ty červené. Dodnes vidím ten zděšený výraz v obličeji té staré cikánky za pultem střelnice.

-

A tak ani nevím, proč to na mě přišlo, celé se mi to vybavilo a já si zrovna dneska uvědomil, že na světě zbylo tolika věcí, které jsme spolu neudělali a přitom klidně udělat mohli.

Zrovna teď a tady. To bude asi tím, že se blíží konec roku. Každý bilancuje. Jsem v baru „Morgue“ (to je kousek od Náměstí Republiky, na rohu rue Lafayette a rue Luis Blanc, tam, jak se jde po schodech dolů) a opile mžourám na velkého jamajského černocha se sluchátkama v uších, který se monotónně a rytmicky pohupuje po parketu (odhaduji, že poslouchá regee).

To bych ti teda přál vidět, jak on je neuvěřitelně pomalej. Při tom svém tanci zametá barevné, pošlapané konfety.

Chtěl jsem ti ještě říct… mrzí mě, že ani tuhle zásadní věc neuvidíš. Dokonce už nemáš ani šanci uslyšet ten zvláštní zvuk, který způsobuje jazzová kapela při sklízení nástrojů, cinkot sklízených skleniček a hlomoz překřikujících se lidí, co se už pomalu začínají courat domů.

Jen saxofonista se tu jaksi zapomněl.
Možná, že hraje tomu černochovi. Ten se tu nezapomněl, ten musí uklízet. A já vlastně ani nevím, jestli je to Jamajčan. Jen jsem si to tak tipnul. Má takové ty typické dredy a vypadá docela sjetě.

Teď pustili ventilátory na maximální výkon, to je teda rachot, ale vidím, že spolehlivě odsávají poslední zbytky kouře.

A... tak teď už to zabalil i saxík.

Tak tohle jsem ti chtěl říct... jak moc mě mrzí, že jsme spolu nikdy netančili…

„Monsieur, addition!“