Dva světy

Dva světy. Dva naprosto odlišné světy. Jeden bezstarostný a barevný, druhý ubíjející a šedivý. Oba mají svá pro i proti. A ona stála mezi nimi. Jeden vlevo, druhý vpravo. Kam jít?
Lákala jí bezstarostnost. Lákala jí svoboda, nekontrolovatelnost a lehká naivita. Ale měla už věk na to, aby se vydala cestou druhou. Cestou dospělých. Chtěla to? Těžko. Ale očekávalo se to od ní. Jenže ona si chtěla hrát. Bavit se. A smát. Chtěla být naivní a vidět svět jednoduše. Ale nemohla. Už znala ta životní tajemství. Ta, o kterých děti nemají ani potuchy. Už věděla, že jednoduchost neexistuje, naivita je zlá a snění se nevyplácí. Věděla, že opravdové přátelství je vzácnost a že láska není tak báječná a upřímná, jako se to píše v románech, které čítavala jako náctiletá.
To všechno jí posunulo právě sem. Na rozcestí mezi dvěma světy. Musela se rozhodnout ale nemohla. Nevěděla, kam patří. Dětmi postradatelná, dospělými odstrkovaná.
"Co jsem? Kdo jsem? A kam vlastně patřím?"