dialog

Byl jsi mi někdy nevěrný?
- dvě židle, tři židle, stůl, lampa, lampa po babičce, ubrus od marmelády nebo co to bylo k snídani, stěny, srdce z pouti, asi tak tři nebo čtyři komáři na zdi
Slyšíš? Podved jsi mě někdy?
- Karel má rakovinu, dneska jsem se s ním o tom bavil. Ty čoveče, to ti bylo takový divný, doktoři mu pořád říkaj, že to nemusí znamenat to, doktoři mu říkaj, že tam je možná nějaká šance, doktoři mu pořád něco říkaj, a já ti nevim
Posloucháš mě? Já se tě na něco ptám---
- Vůbec jsem nevěděl, jak ho mám povzbudit, čím, víš co, vzpomněl jsem si jak jsme frngali kuličky,jak jsem ho dycky porazil,jak mi dal duhovku, pak sem byl machr
Takže byl? ty hajzle slyšíš? Byl. Byl! Já jsem to věděla, dycky mi všeci říkali, že ne, ale já to věděla
- A já sem mu ani nepoděkoval a všude sem se tim chlubil. Ale zas mi přebral v pětce Lídu, takže jsme si vlastně kvit, já doufám, že jo. Maruna je z toho špatná, furt dělá scény, ale to by neměla, si myslim, mu to nepřidá, a těch půjček, co maj
Pořád ty tvoje služební cesty, ty neodkladný pracovní víkendy, ty tvoje košile, já to věděla, já to vím, a ty se ani nepřiznáš, ty hnusná svině
- sem si tak řikal...co s tou našou Magdou, já už nemám na tu matiku vlastně nervy, je uplně blbá, ani se mi nechce věřit, že je moja. A pak že chvalte děti,chvalte děti, chvalte, za co? za to, že jsou tak pitomý, že by s tím mohli do cirkusu?
-Je to Helena, ta čubka od pošty, že?že je to ona? Jak na sebe mrkáte, to se pozná a jak se maluje, jak pravá kurva ti řeknu, no s tou si opravdu pomůžeš, ale běž si, když si mě nevážíš, teplý jídlo ti strkám pod rypák den co den, smradlavý trenky ti peru a k čemu? k čemu
- nevim, co uděláme s těma mandelinkama, nějak se nám to vymyká, to si za chvilku dáme k řízku nějakýho toho brouka, ty postřiky nepomáhaj, jsou nějaký odolný, ty mršky, sem se až styděl jak tady byl Karel, ale tomu je to asi fuk, teďkonc, co?
K ničemu, k ničemu, a všeci se tě zastávaj a já sem ta špatná, já, kerá má celej život jedinýho chlapa, no toto, já, já, která pro vás všecko obětovala, měla sem si vzít Mirka Poláčka, to je jinej charakter, ale já ne, já nechtěla a tady to mám.
- dvě židle, možná tři, zelené oči, hnědé, koberec z dovozu, ruce, všude ruce.
Miluješ mě ještě vůbec?
-Karel má rakovinu, dneska jsem se s ním o tom bavil. Ty čoveče, to ti bylo takový divný, doktoři mu pořád říkaj, že to nemusí znamenat to, doktoři mu říkaj, že tam je možná nějaká šance, doktoři mu pořád něco říkaj, a já ti nevim