Samota

Sedí dívka na lavičce,neví co se stalo,kamarádi kolem ní jdou,už u nich není ani to málo.Jen tak tiše sedí,dosti jí to vzalo.Vzpomínky,které vrací se,do očí jí slzy derou,vyplakat se nebo ne,všichni se jí smějou.Oni neví jaké je,ztratit své přátele,žít jen tak v ustraní a dělat,že se nic neděje.Čeká na odpuštění i když neví za co,myslíte že by se ji odpustit mělo?Tiše děvče sedí dál,brouká si tu svou.slzy z koutku smutných očí otírá si,doufá,že se všechno změní,aby i ona mohla říct,že je tou osobou aspon troch zpokojenou,milovanou....