Tamara No.2

"Ahoj Taro"
"Ahoj" na Honzu jsem schopná se usmát kdykoliv
"Takže dneska pohoda?" ukázal na dva zelené skřipečky nad mým pravým uchem.
"Jo, dobře jsem si o víkendu oddechla. Jak se máš ty?"
"O něco hůř" ušklíbnul se
"Terka?"
Podíval se na mě, jako bych z něj sundavala několikatunovej šutr, potřeboval se vypovídat. Mluvili jsme celou cestu tramvají a dál až ke vchodu do šaten, za touhle pomyslnou hranicí jsme automaticky přešli do "účelovýho" pokecu o škole.
Třída byla asi z poloviny plná, vešli jsme s dvojitým "Čau" a ozvalo se pár odpovědí. I když jsme nejlepší kámoši, nesedíme spolu. Já zapadla do poslední lavice u okna a on skoro ke katedře.
Jitka jako obvykle dospávala na desce lavice vedle zbytků její snídaně (pytlík od koblihy a kelímek od čokolády z automatu), nesnažila jsem se ji nějak burcovat.
Vyučko proběhlo bez větších problémů, tahák na písemku z chemie jsem dala k opsání i Honzovi a při hodině ho dokonale využila.
Ohledně toho mýho dopisu se pár lidí vyjádřilo že jako "To se teď budeš každej den česat?" Zatim jsem chodila s rozpuštěnýma vlasama, ale přezvyknu si no. Několikrát jsem měla naprosto určitej pocit, že mě někdo pozoruje a pak jsem viděla nějakýho ze spolužáků jak si prohlíží moje vlasy. Je to srandovní.
Oběd jsem zase vynechala, radši jsem se svezla dřívější tramvají a šla na chvilku očumovat před stavárnu, jeden kluk se mi tam moc líbí.
Doma jsem uklidila nádobí a vynesla koš, s Jerrym chodí tenhle tejden na procházku ségra.