Budu končit

,,Haló.“
,,Buzení telefonem, přejete si?“
Kurva! Prásknul jsem se sluchátkem. Kdo si má ty čísla pamatovat? Na chvilku jsem zapřemejšlel a pak znovu šáhnul po telefonu.
,,Policie.“
No proto. ,,Haló. Chtěl bych ohlásit ... hm, no ... vraždu.“
,,Jste v přímém ohrožení?“
,,Co? Ne. Nejsem. Díky.“
,,Můžete mi, prosím, říct, kde se nacházíte a kde a kdo je oběť, pokud ji znáte?“
,,Ano, všechno vám řeknu. Bydlím v N.......... ulici 16. A obětí je moje žena. TA KURVA MĚ TOTIŽ PODVÁDĚLA!“
,,Uklidněte se, prosím.“
Chvilku bylo ticho. Zdálo se mi, že ten na druhým konci mluví k někomu jinýmu. Ale já ho potřeboval jen pro sebe.
,,Slyšíte? Říkám, že mě podváděla! Už se to nedalo vydržet, ty pohledy lidí v krámě, ty narážky a blbý kecy chlapů v hospodě... a ta kráva si každej večer přijde domů .... PO MNĚ a řekne mi: miláčku, zase jsem se zdržela u Boženy, si představ.... do prdele, kde to sme?“
,,Můžete mi říct, jak se to stalo?“
,,Ježíši, jak to mám vědět, já ji přece nesleduju! Počítám, že se někde zapomněla a nějakej kokot se mohl přetrhnout, aby se jí dostal do výstřihu, do prdele!“
,,Myslím, jak jste jí zabil, pane.“
,,Jo, zabil, aha.“ Otevřel jsem šuplík a vytáhnul z něj ten největší nůž. Do dneška jsem nevěděl, na co vůbec takovýdle nože vyráběj. Otáčel jsem s ním. Pak jsem na něm uviděl kousek mojí tváře a oči. Oči magora. ,,Ubodal jsem ji.“ 2x jsem na sebe zamrkal. Jen tak.
Ve dveřích zachrastil klíč.
,,Miláčku! Jsem doma.“
,,Haló? Určitě jste někoho poslali?“
,,Ano, uklidněte se, prosím, hlídka je na cestě. Měla by dorazit každou chvilku.“
,,Díky. Budu končit.“ Položil jsem sluchátko. Z venka se ozejvaly houkačky.
,,Někdo volal, lásko?“
,,Ale ne. Kdes byla tak dlouho?“
,,Ále, představ si, že Božena.... slyšíš ty houkačky? Vypadá to, že jedou sem, viď?“
Vzal jsem ten meganůž a šel přivítat svoji lásku.
,,Slyším. To víš, že je slyším.“ Vždyť jsem si je objednal.