Torzo
Anotace: "Je divný světlo viď" "Hm"
Vyhlížela z okýnka na známou krajinu ubíhající za ně a přemýšlela o jejím návrhu. Najednou ji napadlo jak si připadá. Jako když Keanu Reeves v Kopí osudu vstoupil do pekla. To zvláštní osvětlení polí jí dodávalo právě tenhle pocit.
S jógou chtěla začít už dávno, v tom jí musela dát za pravdu. Ale v tomhle čase? Navíc na tom místě nebyli lidi, které by chtěla znovu vídat. Stejně jako oni nikdy nestáli o ni, ona už nestála o ně. Nevěděla jestli má přijmout nebo odmítnout.
Občas si vzpomněla i na svou první myšlenku, která následovala poté co se dozvěděla kdy se to koná. Ta myšlenka zněla "To se mu nebude líbit".
Čas od času se k ní vracela. Bála se jí a vysmívala se tomu zároveň.
Věděla, že bude vyvádět když mu to řekne. A že nakonec (nebo na začátek?) se jí zeptá co chce ona. A že ona se z toho bude vykrucovat. Nebude mu chtít odpovědět. Začínala se nenávidět za to, co ze sebe nechala udělat.
Moc zpohodlněla. Jak by taky ne, on po ní nechtěl nic jiného než aby mu věnovala pozornost. Jen a jen jemu. A pak by se postaral. O cokoliv, jakoukoliv práci, zařizování...
Moc zpohodlněla. Snad by radši byla s někým kdo by jí rozvíjel, podporoval její touhu po vědění, poznání, pokusech, pozorování...
Milovala to. Milovala ten pocit zvídavosti. Když narazila na něco, čemu nerozuměla a chtěla, přímo bytostně potřebovala tomu přijít na kloub.
Milovala pocit radosti a vítězství nad novými vědomostmi. Už jako malá se při jízdě autem ptávala "A co je tohle za značku?" nebo na to jak jsou připevněná auta nebo dřeva na tahačích.
S ním ale měla spíš pocit zahlcení, zastavení zájmu o cokoliv jiného. Ne, teď se musela věnovat jen jemu. Občas si dovolila zahloubat se do textu, který jí sám předložil, ale dobře věděla že i to je špatně.
Tak tedy vědomostně stagnovala a klesala. Její city ale neklesaly, spíš naopak. S nostalgickým povzdechem sledovala jak se jejich rozpínavostí nechává pohltit, ukolébat a odtrhnout od všeho ostatního. Před pár dny zahlédnula nápis, který to vytihoval - Pokud přijde den, ve kterém Ti neřeknu "Miluji Tě", měl bys vědět, že je to stále pravda. -
Komentáře (0)